Tuto noc mě zabil Google

Před pár dny se na mailinglistu nettime objevil příspěvek novináře Domenica Quaranty, který popisuje, jak Google "zabil" veškeré jeho účty. V článku Tuto noc mě zabil Google popisuje, jak se poránu snažil otevřít svůj email, ale objevila se jen krátká zpráva: "Omlouváme se, váš účet byl deaktivován." Ztratil tak přístup nejen ke svým emailům, ale i obrázkům, uloženým na spojitém Picasa webu, videím na You Tube (které ukládal pod stejným uživatelským jménem), dokumentům na Google Documents, webovým stránkám, velké části svých online materiálů z posledních dvou let. I když tvrdí, že neporušil žádný zákon, Google na jeho emaily prozatím nereaguje. My všichni, jejichž emailový účet "patří" Googlu, svým kliknutím stvrzujeme, že souhlasíme s tím, aby nám Google dočasně či napořád zastavil poskytování svých služeb, a to aniž by o tom musel předem informovat. Je to pohodlné, mít "gmailovou adresu", propojenou s dalšími přidruženými službami, ovšem nikoliv tak úplně bez rizika.

V kalifornském "Googleplexu" se skrývá komplexní systém. Google jako nejznámější vyhledávací engine používá většina z nás, vyhledávání je díky němu rychlé a jednoduché. Negativní aspekty Googlu zkoumá studie autorů Ippolita Collective (The Dark face of Google), kterou z italštiny pro čtenáře nettime přeložil Patrice Riemens. Pod rouškou otevřenosti a demokratického přístupu, s využitím kolaborativních vývojových metod a "svobodného" softwaru buduje Google svůj sen: "Celý internet do Googlu". Studie Ippolity kritizuje demagogii tohoto přístupu, kdy se zdá, jakoby v chaosu Webu mohla jen skvělá technologie zaručit transparentnost vyhledávacích procedur. Systém Googlu, využívající kritéria a filtry, které nejsou zveřejňovány, označuje za "demokracii filtrovanou technologií."
Indexační algoritmus PageRank[TM] přiděluje digitálním datům hodnoty podle odkazů, spojených s každou webovou stránkou. Rychlost výsledků vyhledávání je možná pouze díky drastickému procesu primární selekce. Některé filtry upřednostňují jazyk (např. při cestě na Slovensko vyhledavač najednou chrlí slovenské stránky), jiné možná orientují uživatele do specifických oblastí. Vyhledávání s Googlem tedy není tak úplně transparentní, jak se zdá.
Ippolita chce upozornit na to, že o této problematice neprobíhá dostatečná diskuse: “Lze získat hromady specializovaných technologických manuálů, sociologové neustále blábolí o “síťové společnosti”, politici si začínají představovat “otevřenou společnost”, v níž by sítě tvořily substrát globální demokracie. Ovšem kolik oddaných surfařů ví přesně, co je to algoritmus? Určitě velice málo.” Většina z nás přesto tak nějak věří algoritmu Googlu, který urychleně řadí výsledky vyhledávání, a tím směruje naši zkušenost na webu.