eska2látor

Bývalý hudební klub Bunkr v Praze patřil mezi nejoblíbenější, přesto musel kvůli nadměrnému hluku skončit (magistrála je ale jiný případ). Už dvanáct let ten unikátní prostor leží ladem. Teď však radní Prahy 1 rozhodli, co s ním. Nastěhují sem policejní stanici; zbudují přednáškové sály a tělocvičnu s posilovnou pro veřejnost. Přednášet a předcvičovat snad budou strážníci. A na domě bude možná vyvěšena pamětní deska „Zde fungoval jeden z prvních rockových klubů v Praze, na jeho památku šup na rotoped!"

eska2látor

Letos začal v Srbsku platit hrůzu nahánějící zákon: k tomu, aby hudebníci mohli veřejně vystupovat v zahraničí a údajně i ve vlastní zemi, musí mít oprávnění od nově ustavené „Asociace srbských estrádních hudebníků“. K jeho získání je nutné splnit následující podmínky: zaplatit roční poplatek 120 eur, složit hudební zkoušku a předstoupit před komisi, která rozhodne, zda hudebník opravdu hraje hudbu či nikoliv. Problém je v tom, že tamější zákonodárci chápou povolenou hudbu přesně v souladu s názvem asociace: jako estrádní rádiový pop. Představitelům extrémnějších žánrů prý licenci prostě neudělí, což dosvědčuje nekompromisní oficiální vyjádření ministerstva kultury: „alternativní hudba je považována za nižší formu umění“. Že by návrat k osvědčenému filtru Entartete Kunst?

eska2látor

Mohli jsme spasit svět – ale padla vláda. I tak znějí nářky nad koncem vlády v půli českého předsednictví EU. Politický spor se redukoval na obraz „kudly v zádech“ (slovy Václava Havla; podobnost s německým mýtem, že bylo možné vyhrát první světovou válku, nebýt „dýky do zad“ z vlastních řad, je jistě náhodná). Jako by evropské předsednictví (vnucující neoliberalismus v době, kdy se zdiskreditoval krizí) bylo nedotknutelnou metafyzickou hodnotou, přebíjející námitky proti vládě. Eurokýč předznamenal volební kampaň, jejímž tématem bude podle Mirka Topolánka svoboda. Půjde o antikomunistickou kampaň. Předseda ODS si nyní našel náhradního politického otce v hlavním sokovi svého bývalého politického otce a můžeme od nich nyní očekávat spojení politického kýče a pravicovosti. Jak to bude poté, až uhájí svobodu, s těmi daněmi a s dalšími politickými otázkami?

eska2látor

Jak napsat co nejmlčenlivější tiskovou zprávu? Třeba takto: „Linhartova nadace a Experimentální prostor Roxy/NoD hluboce litují selhání Galerie NoD ve věci dubnové výstavy v jejích galerijních prostorách. Galerie NoD byla uzavřena a z incidentu budou vyvozeny důsledky. Do budoucna budou přijata potřebná opatření, aby se tato situace již neopakovala.“ To je celé. Na dotazy pořadatelé neodpovídají. Poničená výstava Poláka Petera Fusse Achtung! (montáže z filmových záběrů, kde mají nacisté na rukávech místo hákového kříže židovské hvězdy) kritizovala protipalestinskou politiku Izraele. Pražské prostory Roxy a NoD sídlí v domě, který patří Židovské obci Praha. Zůstává nezodpovězený dotaz: v čem konkrétně si představitelé nadace myslí, že jejich galerie selhala?

eska2látor

Velké nahrávací společnosti a správci autorských práv se 17. 4. zaradovali, když stockholmský soudce (jak se později ukázalo, zřejmě podjatý) uložil čtveřici zakladatelů portálu The Pirate Bay roční tresty vězení a nařídil jim zaplatit odškodné 30 milionů švédských korun (přes 70 milionů Kč) ve prospěch velkých společností. Provinili se prý tím, že svým webem se „sofistikovanou vyhledávací funkcí“, snadným stahováním či odkazy pomáhali uživatelům porušovat autorská práva. Důvodem k radosti pro firmy může být i skutečnost, že se jim podařilo přimět Evropský parlament, aby prodloužil stávající dobu trvání autorských práv v hudebním průmyslu EU z 50 až na 70 let. Zatímco asi nenajdeme mnoho hudebníků-důchodců, kteří by si tím polepšili, pro firmy spravující jejich práva je to radost. Jásání je to, doufejme, předčasné. Odsouzení se odvolali a spor se zřejmě potáhne několik let. A mezitím rostou protesty proti zastaralé podobě autorského práva mezi těmi, kdo nechtějí být za sdílení hudby či jiných kulturních produktů kriminalizováni. Na demonstraci Pirátské strany ve Stockholmu přišly stovky lidí a její odnož vznikla i v Česku. Podpisů pod peticí za registraci nové strany se již na internetu sešlo více než dva tisíce.

eska2látor

Demokracie internetu, nebo diktatura většiny? Na last.fm jsem našel profil své kapely, který jsem nezaložil, a mám proto pramalou radost a o starost více: převzít a spravovat další www stránku, o niž jsem nestál? Podobný problém hned vzápětí na youtube: hledaje videa švýcarského gramofonisty a výtvarníka Strottera, našel jsem záznam pořízený patrně mobilem. Stín v kravatě snímán přes dvojici žvanících diváků, zvuk téměř žádný, natož zřetelný. Opravdu nevím, zda by se Strotter dobrovolně prezentoval právě tímhle. Jak se ale bránit anonymnímu oceánu milovníků internetu, kteří v dobré víře považují zavěšování čehokoliv na síť za službu div ne lidstvu a za projev svobody? Autorská práva stranou, oddělování kvalitních zrn od balastu plev se ale dočkat nelze a miliony uživatelů obou zmíněných (a dalších) portálů s chutí konzumují eintopf složený především z bahna. Evidentně jim to nevadí. Dobrou chuť, mladí demokraté, vězte, že leckterého předčasného starce ale netěší být ingrediencí ve vašem kotlíku.

eska2látor

Měly by v knihovnách být papírové encyklopedie, nebo stačí elektronické? Tento spor se rozhořel v rámci jedné zahraniční webové konference. Účastníci se shodli na jednom: elektronické databáze jsou při vyhledávání pohodlnější, mají vzájemně propojená hesla a jsou aktuálnější než jejich papírové verze. Stejně by si ale knihovna měla alespoň jednu encyklopedii na papíře nechat a pravidelně ji aktualizovat. V případě výpadku proudu či připojení je elektronická encyklopedie k ničemu a navíc: papír má dnes stále větší prestiž než elektronický zdroj. Učitelé na některých českých středních školách po svých studentech chtějí, aby v použité literatuře citovali alespoň jeden papírový zdroj. Přesto se zdá, že všechny snahy o vydávání české, pravidelně aktualizované encyklopedie zmizely. Že si musíme vystačit s Wiki…

eska2látor

Ministerstvo kultury (MK) zaškrtilo granty na českou živou kulturu a pořádalo Fórum pro kreativní Evropu. Delegáti si mohli v předsálí vzít česko-anglickou publikaci Státní kulturní politika České republiky 2009–2014, kterou MK čerstvě vydalo. Vypadala úžasně, tak jsem si ji dovlekla domů. A začetla se: „Chceme, aby v roce 2015 byla kultura chápána ještě více jako odvětví, do kterého je nejen vhodné, ale i výhodné investovat čas, energii a lidský i finanční potenciál,“ deklaruje Václav Jehlička. Kdo mu věří? MK by si navíc na takovou publikaci, reprezentující zásadní záměry, mělo najmout jazykového redaktora. Snad je to hnidopišské, ale u knihy MK bych čekala, že bude tip ťop – nebude obsahovat překlepy, špatně rozdělená slova, jazykové kostrbatosti, bude dodržovat mezery za tečkami a čárkami atd. Nicméně buďme rádi, že závaznou kulturní politiku máme. Teď jen donutit odpovědné, aby ji používali jinak než jako futráž pro delegáty.

eska2látor

Jisté rozčarování z návštěvy mediální supernovy Obama v Praze se dalo mezi přívrženci vojenské expanze Spojených států očekávat. V komentáři Teodora Marjanoviče z MF Dnes 6. 3. se projevilo tak mocně, až se vnucuje přirovnání k ublíženému kvičení. Podle Marjanoviče se mohlo do roka a do dne začít v Brdech kopat, a ejhle, Obama prý drze mlží: „A vy nám přímo tady budete říkat, že děkujete, že se ale ještě uvidí, co vlastně s tím, protože záleží i na Íráncích? To je neseriózní a povýšené, tak spojenci mezi sebou nemluví. Čiší z toho arogantní přístup, že na Češích vám vlastně nezáleží.“ Ještě dodat, že Obama není mezi prezidenty USA žádnou výjimkou a autorovo probuzení po letech snění bude dovršeno.

eska2látor

Soudní spor mezi pražským magistrátem a organizátory karnevalového průvodu Svoboda místo strachu, konaného 11. 10. 2008, má za sebou další dějství. Městský soud totiž 9. 4. 2009 uznal, že magistrát nepostupoval podle práva, když svolavateli zakázal trasu přes pražskou magistrálu. Soudu se do verdiktu příliš nechtělo. Už dříve se postavil na stranu úřadu: přejal jeho apokalyptickou vizi kolapsu dopravy, který by v případě průvodu zasáhl snad i České Budějovice. Nejvyšší správní soud mu pak rozsudek mu vrátil. Vítězství u městského soudu je dobrá zpráva. Ukazuje totiž, že právo shromažďovat se nemusí mít menší váhu než různé sportovně-reklamní akce typu půlmaratonu, za nimiž stojí pražský magistrát a které mají na dopravu výrazně větší dopad. Teď si ještě musíme počkat, co nového přinese novela shromažďovacího zákona.

eska2látor

Ještě neopeřená smlouva o velké koalici, pod kterou se omylem podepsali i poslanci některých malých stran, přinesla první podivné plody. Kromě druhého premiéra k nim patří i dohoda o zavedení šrotovného na automobily ve výši 30 tisíc korun. Zcela pochopitelně vyvolala pozornost. Jedni se ptají, zda máme aut na silnicích málo, druzí pak, proč vláda neposkytuje doplatky i na jejich produkty. Další vládní iniciativu předběhla polostátní společnost ČEZ, která ohlásila, že svým zákazníkům bude vyplácet tisíc korun šrotovného při nákupu ekologicky šetrných praček či lednic. Tajemník Asociace českých nábytkářů Tomáš Lukeš zcela oprávněně oslovil ministerstvo průmyslu a obchodu a požadoval příspěvek od státu ve výši 15 tisíc korun, který by měl být poskytnut každému v případě likvidace starého a nákupu nového nábytku. Nechápu, proč Svaz českých knihkupců a nakladatelů dosud nepožaduje zavedení stoupovného – za jednu použitou knihu sleva 100 korun na nákup knihy nové?

eska2látor

Přestože si pražský návštěvník Febiofestu už zvykl na popcornové prostředí sedaček Village Cinemas, letošní ročník přinesl jiné „multiplexní“ rozčarování. Lidé chodí do sálu zásadně až v průběhu prvních dvaceti minut již promítaného filmu. Nepřestávají přitom hlasitě hovořit, přičemž za svitu a ruchu mobilních telefonů přepadávají přes diváky. Kino Světozor má jednu skvělou znělku o uvaděčce Jarmilce s dvouhlavňovou brokovnicí, která vyprovodí frajírka s půlmetrovou krabicí popcornu z kina slovy „asi jste si spletl kino!“ a průstřelem jeho popcornového „megabalení“. Po návštěvě několika letošních představení Febiofestu chci brokovnici jako bonus ke vstupence pro včas příchozí. Popcornová „kultura“ se bohužel nešíří jen žvýkáním kukuřice.

eska2látor

Radní Českého rozhlasu pokračují ve svém boji s ředitelem ČRo Václavem Kasíkem. Po vykonstruované kauze údajně „fašistického“ Radia Wave, která by mohla sklidit potlesk stranických sekretariátů leda tak v padesátých letech, a rozhodnutí o zrušení jednoho z nejsledovanějších projektů ČRo, gorilí reality show Odhalení (obraz prý do rozhlasu nepatří – radní si zřejmě ještě nevšimli toho, že webové stránky s audiovizuální produkcí má většina světových rozhlasových stanic), zaútočila rada znovu. Tentokrát se jí nelíbí, že se Kasík málo zasadil o doložení lustračního osvědčení svého sekretáře Libora Křivky. Ten ovšem ihned poté, co se jeho jméno objevilo v seznamu vojenské kontrarozvědky, z rozhlasu odešel. Podle Kasíka pochybilo personální oddělení, podle rady Kasík, jak jinak. Na kádrování by si ale tahle rada měla dát větší pozor. Vždyť by mohl někdo poukázat na to, že radní Antonín Zelenka a Pavel Hazuka poučovali za normalizace děti o kvalitách prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda a Maria Ptáčková podle svého oficiálního životopisu „svou profesní dráhu zahájila v roce 1972 jako redaktorka regionálního deníku Jihočeská pravda“. Je možné ale od nich čekat, že pochopí, jak ve svých funkcích jen ztrapňují sami sebe?

eska2látor

Zájmové sdružení Toulcův dvůr začalo před pár dny mobilizovat veřejnost, aby zabránila plánům na masivní obytnou zástavbu pražské lokality Trojmezí. Nesouhlas se zásahy do této unikátní lokality vyjádřila i Strana zelených Prahy 10, 11 a 15. Věc komentoval pro ČT i starosta Prahy 10 Vladislav Lipovský (ODS) a nechal se slyšet: „Chceme, aby tam vznikl centrální městský park, aby tam samozřejmě byla zachována ochrana zeleně, ale rovnou říkám, že k nějaké zástavbě tam pravděpodobně dojde.“ A slyšet se nechal i pražský radní Martin Langmajer (ODS) v MF Dnes: „Pokud se tam bude někdy stavět, tak pouze málo, nebude to více než dvě stě bytů. To území je potřeba nějak regulovat a stabilizovat z hlediska zeleně a my to chceme vyřešit jednou provždy.“ Petici za zelené Trojmezí sice podepsalo během krátké doby 16 tisíc občanů, přesto ale Zastupitelstvo hlavního města Prahy na svém zasedání 26. 3. rozhodlo o zařazení Trojmezí mezi celoměstsky významné změny územního plánu. A tak výstavbu schválilo. Jakou reálnou šanci mají občané, chtějí-li zvrátit rozhodnutí svých volených zástupců?

eska2látor

Po sporném rozhodnutí vedení Středočeského kraje o odvolání ředitele Českého muzea výtvarných umění (viz A2 č. 4/2009) odvolalo v polovině března šéfa své Galerie Klatovy/Klenová i vedení Kraje plzeňského. Petici proti zásahu středočeských politiků teď tedy v galeriích, na uměleckých školách, v kavárnách a na e-mailových fórech střídá petice proti aktu jejich plzeňských kolegů. Tu druhou již podepsalo přes 1300 lidí. Nyní již bývalý ředitel Marcel Fišer za deset let svého působení v čele instituce dokázal uspořádat řadu mezinárodních sympozií, úspěšných výstav domácích i zahraničních umělců a založil cenu Start Point. O důvodech svého odvolání se však on, podobně jako veřejnost, může jen dohadovat, protože je rada kraje až do 27. března nebyla schopna konkretizovat. Spekulace o tom, že skutečnou pohnutkou radních bylo angažmá bývalého ředitele v ODS, které sociálnědemokratické vedení kraje špatně snáší, odmítl v rozhovoru pro plzeňskou redakci ČRo radní V. Koubík. Obecně přitom konstatoval zjištěné nesrovnalosti a odkázal na tiskovou konferenci, která se měla konat čtrnáct dní po sesazení ředitele.

eska2látor

Většina subkultur dneška má své uniformy, podle nichž se jejich členové navzájem poznají. Móda pronikla i tam, kde by ji málokdo čekal, a tak už máme firmy nejen zaručeně punkové, ale i ty, které oblékají neonacisty. Zřejmě nejoblíbenější značkou dnešních neonacistických hololebců je oděvní firma Thor Steinar, která své zaměření ani příliš neskrývá. Runu má přímo ve znaku, a i když na jejích mikinách nenajdete přímo svastiku, používané motivy nemají k nacistické symbolice zrovna daleko. Právě tuto firmu ale nyní koupil arabský investor Faisal Al-Zarooni. Můžeme se jen domnívat, zda věděl, co si to vlastně kupuje, faktem ale je, že tenhle ohoz už není od nynějška rasově čistý, což je dobrá zpráva. Náckům tedy nezbude než vyházet plné skříně poměrně drahých hadrů této značky a poohlédnout se po nové módě nebo chodit naholo úplně. To se pak teprve s jistotou poznají.

eska2látor

Pro české kurátory se už stalo samozřejmostí zapůjčovat si medijní kresby z Nové Paky. Do povědomí se zapsaly v rámci projektu Jitro kouzelníků ve Veletržním paláci (1996), často jsou vystavovány v kontextu art brut nebo okultních inspirací v umění. Aktuálně si kresby J. Tonna, J. Kováře a dalších médií našly místo na přehlídce Hypnos ve francouzském Lille. Expozice spiritismu se ovšem těší zájmu i přímo v Nové Pace, kde je možné ocenit propojení obrazů imaginárních krajin a vegetace z jiných planet s mineralogickými sbírkami zdejší Klenotnice. Jenže ředitel muzea Miloslav Bařina odchází do důchodu a jeho kolega Ivo Chocholáč, znechucen politickými tlaky, podal výpověď už před půldruhým rokem. Oba museli expozici už od otevření v květnu 1997 hájit proti různým útokům, vedeným zvláště ze strany zdejších církví. Nad galerií s její sbírkou jsou mraky zatažené.

eska2látor

Starostka města Chomutov Ivana Řápková válí. Zaujala uprázdněné místo po Jiřím Čunkovi a vydala se do boje proti „nepřizpůsobivým spoluobčanům“. V pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím divákům prozradila, že sebrat nepřizpůsobivým, tedy o něco tmavším rodinám sociální dávky je správné, protože je stejně nahážou do automatů, a když bude nejhůř, vyšlou mámu nebo dceru do ulic, aby něco káplo z prostituce. ODS si mne ruce: nové tváře potřebuje jako sůl, navíc když mají tak báječné pravicové nápady! Pochvalou nešetřil ani přeborník na globální oteplování, profesor na Hradě. Uvidíme, kdo další se bude chtít blýsknout a navrhne třeba, že se dlužníci rozprodají na náhradní orgány. Stejně by si je leda prochlastali!

eska2látor

Evropské identity se jmenuje výstava, která bude až do konce května viset na mřížích Lucemburských zahrad. Organizuje ji francouzský senát. Každá členská země EU má k dispozici tři velkoplošné fotografie, o jejichž výběru rozhodovali poslanci národních parlamentů. Zakládající země se většinou představují scénami politických setkání rodící se unie, ty novější zase momentkami vítání vstupu do ní. Didaktičnost tvoří hlavní linku celé expozice. Fotografie České republiky, kterou divák obcházející ve správném směru uzří jako první, překvapí. Česká identita se tu manifestuje na snímku plzeňské Velké synagogy. Proč ale ne? Tímto kuriózním výběrem je zmírněn pocit znechucení nad následujícím klišé panoramatu Pražského hradu topícího se ve fialových červáncích. Trilogii ukončuje smutný snímek sovětské okupace. Téma společné traumatické minulosti si vybralo i Maďarsko a Slovensko. Velmi emotivní fotografie zde ale působí bohužel trochu nepatřičně. Výstava je důkazem toho, jak těžké je vystihnout národní identitu. Černého sarkastické Entropě se to možná podařilo lépe.

eska2látor

Padesáté výročí potlačení povstání proti čínské okupaci Tibetu a předsednictví České republiky v EU daly letošním akcím na podporu obyvatel Tibetu mimořádný význam. Už víc než deset let se koncerty, výstavy, besedy, demonstrace a vyvěšování tibetských vlajek na 10. března stávají pevnou součástí kalendáře různých skupin a aktivistů po celé republice. Letos byly vlajky vyvěšeny na rekordních 360 radnicích (oproti loňsku ubylo ovšem krajských radnic), 25 středních školách, ale také na kostelech, kulturních domech a podobně. Vlajka zavlála i před ministerstvy životního prostředí a školství a z poslanecké kanceláře zelených. Ministr zahraničí, který je za zelené také ve vládě, vlajku nevyvěsil. Jeho ministerstvo se nechalo slyšet, že demonstrovaná podpora Tibetu by neměla ohrozit konání květnového summitu Evropské unie s Čínou v Praze, který organizuje české předsednictví. A právě při něm se ukáže, do jaké míry mají čeští politici opravdu odvahu reprodukovat veřejností vyjadřovanou podporu tibetské kauze. Podobnou příležitost ovlivnit téma zásadních jednání s čínskými úřady už nedostanou. Snad tedy nezvítězí obvyklé argumenty ekonomické ustrašenosti.