Hledám dům kání...

Pokud by vás, čirou náhodou přestala bavit sopka. Nebo by bylo tolik dýmu, že byste nic neviděli, máme pro vás tip na jinou webkameru. Je nainstalována v The Franklin Institute a namířena na hnízdo káňat rudochvostých. Právě se jim narodila káňata!

Live TV : Ustream

Probuzení sopky

Islandská sopka Eyjafjallajökull se údajně chystá do další fáze, a tak nás možná čeká i trochu lávy. Sledovat, co se právě děje můžete (pokud nebude přetížená síť) buď zdálky a nebo i zblízka. A pokud nestíháte noční chrlení lávy, můžete si ho zopakovat tady.

Černá díra naživo

Na webových stránkách Cyriak, určených animaci, grafickému designu a ilustracím můžete sledovat, jak by to asi mohlo vypadat, kdyby dva srazivší se urychlené paprsky vytvořily černou díru.

Estonský les, útočiště včera i dnes

Odkaz, který změní váš život. V reálném čase ubíhající dokumentace jednoho melancholického koutu estonské přírody je mile návykovou záležitostí. Nehybná kamera, - jejíž bdělé oko umožňuje nám, velkoměstkým eskapistům dneška, nahlédnout do každodenních rituálů tamní zvěře - je umístěna na malé mýtině uprostřed lesa v kraji Tartu, která slouží jako krmelec pro divokou zvěř a ptactvo. Nenechte se odradit občasným „spánkem lesa“, brzy se přistihnete, že čekáte na pestrý karneval druhů: ranní slet a hemžení ptáků všech velikostí, polední pochůzku zvědavé lišky nebo příchod mlčenlivého krmiče s hráblem na sníh. Následné podvečerní/noční žravé orgie stáda kňourů se nepochybně stanou pevnými body vašeho uspěchaného či naopak fádně ubíhajícího dne. Funkční je ale i zdánlivě nicotné bezčasí: záběr tiché zasněžené plochy, kterou občas protne výhružné krákání havranů, připomíná minimalistické postkatastrofické video s neomezenou stopáží, ambientní symfonii tvořenou výhradně autentickými zvuky krajiny a jejích pozoruhodných obyvatel. Zapomeňte na nudné voyerství z pavilonů pražské ZOO, vyhoďte televizi i s nabídkou sociálních reality show: zimní estonská observace, probíhající nedaleko kulturního a intelektuálního epicentra země, představuje vizuálně i akusticky nejdynamičtější spořič obrazovky, jaký znám. Nikdo ho nevypínejte – kolem páté odpoledne tamního času (v nejsevernější z pobaltských zemí mají o hodinu více než u nás) se automaticky zapíná vnější zdroj světla, aby přírodním entuziastům umožnil pohled, který se jim jinak nemá šanci naskytnout. A navíc: nikdy nevíte, kdy přijde do této zenové zahrady olíznout kameru (v kraji Tartu velmi populární) tandem místních mývalů.
Aktualizace: jiný odkaz na prasátka