Karousova normalizační Žvejkačka

Na nádvoří Nové scény ND v Praze se již před časem objevila „podivnost ve veřejném prostoru“. Jde o společnou realizaci Pavla Karouse a skupiny Nová Věčnost (P. Karous, H. Sequensová, A. Stanko). Na popisce stojí: „Dočasná intervence…do sochy Znovuzrození od Josefa Malejovského z roku 1983, která je trvale umístěna na prostranství pinzety ND. Umělec (myšleno P. Karous) se již několik let zabývá primárně sochou a plastikou ve veřejném prostoru 70. a 80. let, období tzv. normalizace.“ Intervence je zhotovena ze silikonového kaučuku a nese název ŽVEJKAČKA. Užijte si ji, dokud je čas. ART MEETS THE STREETS, zaštiťující projekt, už totiž končí tento víkend.

Nová "postgraffiti - generace"

"Nemusíte mít strach, jde jen o hru". Časopis Art na svých stránkách vyvěsil text o nové postgraffiti-generaci vyjadřující se prostřednictvím graffiti-objektů a prostorových intervencí, vyznávající tvrdší, guerillový přístup k veřejnému prostoru, k soukromému majetku, k právům občanů na vlastní stopu v moři anonymity, ale i respekt k odkazu dadaismus s jeho absurdním, kritickým humorem. Škála projevů je pestrá: Hořící sloup s kontrolní kamerou, tvrdohlavá plodící jabloň, přiměřená rychlost na silnici, bizarní dětské hřiště, „poslední graffitista“, lavička nebo intervence do cizího majetku a mnoho dalších.

Více o tématu ZDE

Gumáky a tepláky

V rámci projektu Start Up v pražské Galerii hlavního města Prahy vystavuje Alice Nikitinová (1979), absolventka AVU (Malba I. prof. J. Sopko), která se po dvou letech vrací z rezidenčního pobytu na prestižní Rijksakademii v Amsterodamu (2008-09). Právě díla z posledních dvou let představuje ve výběru na komorní výstavě nazvané Tepláky a gumáky. Obrazy Nikitinové jsou názorově jasně vyhraněné. Pohybují se mezi kritickým zhodnocením modernistických utopií s jejich světem precizované estetiky a permanentním naleptáváním těchto utopií a experimentů zespoda, z pozic obyčejného člověka s jeho lidovostí, ironií a humorem, ale i ze shora, z pozic ideologického dogmatismu, politické manipulace a především moci. Avantgarda stojí na lidské mase, o ni se opírá, pro ni pracuje a přes tutéž masu je posléze jiným názorovým proudem kritizována, rozebrána a rozmetána, zneužita apod. Avantgarda pomíjí, masa zůstává a čeká na další spásné myšlenky, pro které „ji bude jednoho dne doporučeno“, a by se opět angažovala. Alice Nikitinová mezitím „zahradničí“ na tradičních pozemcích ruské a americké avantgardy a propůjčuje nesmrtelným myšlenkám (Kazimír Malevič, Barnett Newman) lidské měřítko a rozměr kutilské neohrabanosti. K futuristickým vizím a sociálním revolucím stačí mnohdy málo – míchačka, kladivo, pár hřebíků, koště, pracovní oděv, gumáky a tepláky.

Kdo je Pure Beauty?

Občas je dobré porozhlédnout se po nezávislých výstavních platformách. Tak třeba v pražském Makráči (Ústav Makromolekulární chemie AV ČR na Petřinách) právě probíhá velmi dobrá výstava. Projekt se jmenuje ovšem dost podivně: Matěj Lipavský + Pure Beauty. První identita je jasná - letošní diplomant AVU z ateliéru prof. Jiřího Sopka. Ale Pure Beauty? Ono je to nakonec vlastně jedno, kdo se pod šifrou ukrývá (mě je to známo), podstatné je, že Pure Beuty maluje skutečně dobře. Klasicky a přitom současně. Žádné zbytečné omalovánky. Otevřeno od 8 do 18 hodin v pracovních dnech do 15. 1. 2010

Černobílá Praha u Topiče

Praha, kdysi zlatá, se stala černobílou. Alespoň na výstavě v Topičově salonu tomu tak je. A co tu můžete vidět? Androgynní fotky Ivana Pinkavy, Garsonku Pavla Hoška, Čísla dne Daniela Hanzlíka, nestabilní vodní hladiny Jitky Anlaufové a Markéty Hlinovské, Kalednář Jiřího Matějů, Květináče Roberta Šalandy nebo projekci 2 klipů skupiny WWW. Otevřeno do 22. 1. 2010.

Umění ve Vídni 50. let

Výstava v městské vídeňské galerii (MUSA – Museum auf Abruf) s názvem Die 50er Jahre: Kunst und Kunstverständnis in Wien zahajuje připravovanou sérii projektů, které mají po vybraných časových dekádách zprostředkovat veřejnosti kontakt s rozsáhlými uměleckými sbírkami kulturního oddělení magistrátu hl. města Vídně. Základ kolekce byl položen v roce 1951. Od té doby se rozšiřuje především formou přímých nákupů od umělců a umělkyň žijících nebo působích v hl. městě Rakouska. K dnešku čítá sbírka kolem 20 000 děl současného umění zahrnujícího směry a trendy 20. a 21. století. Současný projekt zaměřený na 50. léta představuje výběr z 2 700 akvizičních položek, z děl, která vznikala mezi léty 1950 a 1959. Vidět tu můžeme práce více i méně známých autorů, z nichž někteří se zařadili do dějin celosvětového umění jako např. Arnulf Reiner, Fritz Wotruba, Josef Mikl, Rudolf Hausner, Robin Christian Andersen, Franz Beer, Marie Lassnigová, Arik Brauer, Werner Berg, Herbert Boeckl, Alfred Hrdlicka ad. Výstava byla prodloužena do 6. 2. 2010.

Celeste Prize Berlin 2009

Celeste Prize se jmenuje mezinárodní soutěž současného výtvarného umění, která byla založena v Berlíně. Má za cíl finančně podporovat rozvoj umění v co nejširším záběru, bez ohledu na to, zda vybraní umělci dokončili či nedokončili studia nebo zda jsou dokonce autodidakty. Kritéria pro výběr finalistů kladou důraz na obsahovou kvalitu, aktuálnost, kreativitu a inovaci přihlášených děl. Přitom prezentovaná díla nesmí být starší nežli dva roky od vypsání posledního ročníku soutěže.
Akce se skládá ze dvou pořádaných výstav (vybraní autoři a užší výběr finalistů), vydání rozsáhlého katalogu (150 stran odpovídá přibližně 150 vybraným autorům) a pěti cenám odpovídajícím pěti kategoriím: Malba/ Fotografie a počítačová grafika/ Video a animace/ Instalace, objekt a performance/ Nová média (Live Media). Vítěz každé z pěti kategorií získává dotaci v hodnotě 8 000 Eur.
Úspěchem pro české a slovenské umění je umístění dvou autorů ve finalistech soutěže. Slovensko-český malíř Juraj Kollár (1981) se umístil jako třetí v kategorii Malba s dílem Landscape (2008). Druhé místo v kategorii Instalace, objekt a performance obsadil svou instalací ve veřejném prostoru nazvanou Good Times are Over (2008) Jan Fabián (1978) z Prahy.

Kanál ČR

Jeden z pražských kanálů. Jak výmluvné pro současnou ČR. Že by nové logo země?

Wilhelm Sasnal v K21

Žádné téma není pro polského malíře Wilhelma Sasnala (1972) podřadné, vedlejší nebo nedůležité. Politické a historické reference kóduje do názvů jinak zpravidla neutrálních obrazů, plných nezřetelných figur, zastřených situací, těžko čitelných detailů nebo vyloženě abstraktních ornamentů, v kterých především předvádí různá malířská kouzla, strategie a postupy. Vzniká jakási skládačka, obrazový kaleidoskop, komiks odrážející novodobé a současné dějiny Polska, Německa, celé Evropy i celého transformačního teritoria v hraničních oblastech bývalého Východu a Západu. Doslova jako „obrazový atlas“ vypadá soubor asi 500 Sasnalových děl z posledních let. Výběr z nich je prezentován na právě probíhající velkorysé retrospektivě v Düsseldorfu (K21).
„Sasnalovo dílo je Ikonou pro současnou banalitu, konzum, politickou bezradnost a projevy intimního života“ (Susanne Altmann). Je velmi obtížné tyto obrazy nějakým způsobem kategorizovat, stejně tak je těžké vystopovat pravou příčinu Sasnalova světového veleúspěchu. Ještě před šesti lety totiž patřil společně se svými krakovskými souputníky Rafalem Bujnowskim (1974) a Marcinem Maciejowskim (1974) k pouhým nadějným čekatelům mladé polské malby. Mezitím, co jeho mladší kolegové převzali roli uměleckých rebelů, Sasnal se stal ve svém věku uznávaným klasikem, který je nyní jedním dechem spojován s hvězdami světové malby, kterými jsou Luc Tuymans nebo dokonce Gerhard Richter.

Jiří Sopko ve Spálence

Jiří Sopko, jedna z nejrespektovanějších autorit současné české malby (jehož nejoblíbenější kniha je Bílá velryba od Melvilla) pochází z Dubové na Podkarpatské Rusi. Od roku 1990 působí na AVU v Praze, kde vede ateliér Malby I. a od roku 2002 zde působí také jako rektor školy.

I letos v letních měsících představila pražská Galerie České pojišťovny ve Spálené ulici díla ze své umělecké sbírky. Jiří Sopko je ve sbírce finančního ústavu zastoupen souborem deseti obrazů z první poloviny 90. let 20. stol. Celoroční výstavní program věnující se krajině, figuře a zátiší v české současné malbě je tak znovu doplněn o klasická díla českého malířství pocházející tentokrát z nedávné minulosti. Výstavu lze ještě stále navštívit, trvá až do 6. září.

Nádraží v Ústí nad. Orlicí - AKTUÁLNĚ!

Kauza ve věci zachování Nádraží v Ústí nad Orlicí pokračuje. Objektu, který získal zvláštní ocenění za zachování původního rázu unikátní historické nádražní budovy udělovaný odbornou porotou „Soutěže o nejkrásnější nádraží ČR 2008“ hrozí po posledních krocích MK ČR opět demolice a to přes všechny vyvíjené občanské aktivity včetně úspěšné petice.

Vzhledem k okolnostem se předsednictvo OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ NÁDRAŽÍ NEDÁME! rozhodlo svolat mimořádnou tiskovou konferenci, která se uskuteční tento čtvrtek 20. 8. od 11:00 v kině Mat na pražském Karlově náměstí od 11:00 hodin.

STAGES/ Od sportu k umění

Umění, sport a filantropie: Americký cyklistický závodník a sběratel umění Lance Armstrong inicioval v pařížské Galerii Emmanuel Perrotin prodejní výstavu zaměřenou na oblast sportu, cyklistiky a Tour de France „Stages“ (Stupně). Výtěžek z kolektivní umělecké akce by měl být převeden na konto Lance-Armstrong-Foundation, a použit na podporu boje s rakovinou. Prezentace trvá do 8. 8.
Shodou okolností probíhá paralelně v Praze výstava malíře a textaře Lubomíra Typlta (1975), kde lze nalézt také motivy z Tour de France. Kontext je tu ovšem jiný. Pražskou výstavu lze navštívit až do 27. 9.

Henkel Art.Award 2009

Osmého ročníku umělecké soutěže Henkel Art.Award, která se vyhlašuje v 31 zemích, se letos zúčastnilo 82 umělců za ČR. Soutěží se v celkem pěti kategoriích – malba, kresba, fotografie, videoart a instalace. Odborná porota za českou stranu vybrala v druhém červencovém týdnu postupující finalisty, kterými jsou Ondřej Maleček, Dominik Lang a Pavel Tichoň. „Všechna tři vybraná díla určitým způsobem vybočují z řady a prokazují neotřelý humor a hru se zažitými uměleckými postupy. Reálným architektonickým prostorům a klasickým uměleckým formám dávají novou symboliku a význam,“ zdůvodnil letošní výběr jeden z porotců Jiří Ševčík. V září vybere mezinárodní porota ve Vídni pět nejlepších umělců postupujících do celkového finále. Laureát pak bude vyhlášen v listopadu tohoto roku opět v rakouské metropoli.

Filip Černý a V spektru rozmanitostí: 11+1

Pro velký zájem veřejnosti byly v Galerii hl. m. Prahy prodlouženy tyto letní výstavy: - Filip Černý / Videoart na Staroměstské radnici do 23. 8. 2009 a V spektru rozmanitosti: 11+1 / Ze sbírek GHMP v Domě U Zlatého prstenu do 9. 8. 2009.

Daniel Richter

V pátek 26. 6. převezme německý malíř Daniel Richter (1962), rekrutující se původně z hamburské pankové subkulturní komunity, jednu z nejvýše dotovaných evropských uměleckých cen Kunstpreis Finkenwerder (v minulosti obdržel například Američan George Rickey nebo Němec Neo Rauch). Porotu podle jejího vyjádření zaujala především Richterova schopnost aktualizovat pro současnost tradiční malířské médium. Autorovy obrazy se často zabývají, byť i latentně či kódovaně, událostmi z nedávné historie či ostře glosují dění v současné společnosti – rozehnaná komunistická demonstrace v Hamburku-Barmbeku (Nerdon, 2004), policejní razie proti dealerům drog ve Frankfurtu (Taunus, 2000) nebo drama afrických utečenců prchajících do Evropy na lodích a jiných improvizovaných plavidlech (Fatifa, 2001). Část Richterovy malířské produkce lze směle zařadit do širokého proudu politicky angažovaného umění, které, jak vidno, má nějaký dopad a především zpětnou vazbu.

Fenomén barva

Výstava Fenomén barva Pavla Trnky (1948) v malé pražské soukromé Galerii Havelka představuje obrazy a skleněné objekty inspirované pobytem v Japonsku. Minimalistický výraz, koncentrovaná barevnost, čisté barevné a poměrové vztahy... Na české prostředí neobvyklá, obsahem a narativností nezatížená osvěžující prezentace. Lze navštívit do 30. 6.

Časové výřezy JOHNA HEARTFIELDA

Německý umělec John Heartfield (vlastním jménem Helmut Herzfeld) vytvořil v letech 1930 – 1938 soubor ostrých politických koláží, které jsou dodnes symbolem heroického zániku Výmarské republiky a nástupu totální hitlerovské diktatury. Dadaista Heartfield objevil techniku fotomontáže jako účinného prostředku uměleckého boje proti nacistické propagandě. Od té doby se stala fotomontáž základní a účinnou výbavou politického umění platnou dodnes. Berlínská výstava ZEITAUSSCHNITTE nabízí až do 31. 8. aktualizovaný pohled na autorovu tvorbu v rozmezí let 1918 - 1938. V doprovodném katalogu jsou probírány Heartfieldovy umělecké a politické aktivity, témata a motivy, kterými se zabýval, stejně jako výrazové postupy a jazykové strategie, které ve své tvorbě používal.

Malíř Uwe Lausen

Ve věku svých 29 let spáchal německý umělec Uwe Lausen (1941) sebevraždu. Stalo se tak v září roku 1970. Během jednoho desetiletí předtím, v rozmezí let 1960 - 1970, vzniklo plnokrevné umělecké dílo, které předjímalo revoluční studentské události roku 1968, ovšem bez shody, souhlasu a výhledů na lepší časy. Lausen se ve své tvorbě snažil především vypořádat se s rolí a možnostmi individuality ve společenském kontextu Německé spolkové republiky 60. let. Vrcholná díla spadají do let 1966-70, kdy Lausen tematizoval politický a společenský underground v Německu, včetně ilegální drogové scény nebo světa nekonečných a v mnohém velmi destruktivních soukromých večírků "bez východiska".V roce 2010 při příležitosti 40. let od umělcova úmrtí připravuje Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem jeho velkou retrospektivu. Museum Gunzenhauser v blízkém Chemnitzu (bývalý Karl Marx Stadt) vystavuje už nyní (až do 25. října) Lausenovo malířské dílo z období let 1965 - 1968. Jedinečná příležitost na dosah ruky.

Výstava Válka a medicína v Drážďanech

Německé muzeum hygieny v Drážďanech má pro českého návštěvníka mnoho výhod. Je blízko, dělají se tam promyšlené, podnětné a nestandardní výstavy a dokonce se tam mluví česky. Stačí kliknout a dozvíte se vše potřebné.

Nyní je tu možnost navštívit výstavu Krieg und Medizin, která shromáždila exponáty ze dvou institucí Wellcome Collection, London a Deutsches Hygiene-Museum. Věnuje pozornost ambivalenci smrti a záchrany života v době lokálních i světových konfliktů. Vedle uměleckých děl jsou tu představeny dobové fotografické, propagační a filmové dokumenty. Výstava trvá do 9. srpna a není vhodná pro děti do 14 let.

František Ringo Lada

František Ringo Čech (?) a jarní ladovská náladovka. Špičková kultura jako řemen!