eska2látor

Evropské identity se jmenuje výstava, která bude až do konce května viset na mřížích Lucemburských zahrad. Organizuje ji francouzský senát. Každá členská země EU má k dispozici tři velkoplošné fotografie, o jejichž výběru rozhodovali poslanci národních parlamentů. Zakládající země se většinou představují scénami politických setkání rodící se unie, ty novější zase momentkami vítání vstupu do ní. Didaktičnost tvoří hlavní linku celé expozice. Fotografie České republiky, kterou divák obcházející ve správném směru uzří jako první, překvapí. Česká identita se tu manifestuje na snímku plzeňské Velké synagogy. Proč ale ne? Tímto kuriózním výběrem je zmírněn pocit znechucení nad následujícím klišé panoramatu Pražského hradu topícího se ve fialových červáncích. Trilogii ukončuje smutný snímek sovětské okupace. Téma společné traumatické minulosti si vybralo i Maďarsko a Slovensko. Velmi emotivní fotografie zde ale působí bohužel trochu nepatřičně. Výstava je důkazem toho, jak těžké je vystihnout národní identitu. Černého sarkastické Entropě se to možná podařilo lépe.

eska2látor

Do sálu Richelieu proudí 19. února dav studentů. Jsem ve stávce, jsem militantní a zmobilizovaný, prohlašují. Obrovská aula je naplněná, za katedrou sedí pět studentů – delegátů jednotlivých fakult. Na stěně klasicistního sálu se rozpíná barevný transparent – Sorbonna v odboji! Sorbonna je jednou ze 73 francouzských univerzit, které nesouhlasí s novou reformou terciárního školství ministryně V. Pécresseové. U mikrofonu se střídají studentští mluvčí, mezi nimi i odboráři (UNIF), ti však podle bučení nepatří k oblíbeným. Řečníci chrlí proslovy doprovázené bojovnými gesty. Jeden se zatnutou pěstí křičí, že je třeba utvořit akceschopné skupiny, jež budou fyzicky bránit výuce, která ještě částečně na Sorbonně probíhá. Chtějí ostatní ke stávce nutit? Předčítá se několik verzí manifestu, z nichž se zvolí jeden. Volby mi přijdou poněkud podivné, někdo sčítá na prstech hlasy, někteří se hlásí pořád, jiní vůbec, ale zdá se, že to nikomu nevadí – ať žije demokracie! Ještě dvě dívky obejdou sál s košíčky a vyberou příspěvky na výdaje stávky (na letáky a tiskoviny) a můžeme vyrazit na pochod čtvrtí St. Germain.