Zabte sebe a své virtuální přátele

Už vás nebaví dostávat neustále otravné novinky od svých facebookových, twitterových a dalších přátel z klanu Web 2.0?

Teď máte díky holandským vtipálkům a jejich nové Suicide Machine jedinečnou možnost: zničte veškeré informace, související s vaším profilem na portálech Facebook, Myspace, Twitter a LinkedIn, "zabte" svou online identitu a zbavte se navíc všech svých falešných virtuálních kamarádů. Odměnou vám bude virtuální hrobeček a posmrtné členství v klubu "Social Network Suiciders". Můžete zanechat i vzkaz na rozloučenou. Nečekejte, až hrozba žaloby firmy Perkins Coie, zastupující Facebook, donutí rotterdamské experimentátory z uměleckého centra WORM k ústupu do virtuálního podsvětí. "Každý by měl mít právo se odpojit." Další důvody vizte na http://vimeo.com/8223187.

Piráti v parlamentu?

Zatímco v Čechách létala vajíčka, ve Švédsku probíhající volby do Evropského parlamentu trošku okořenil známý spisovatel Lars Gustafsson, básník, kritik a profesor filozofie na Univerzitě v Texasu. Ve švédských novinách Expressen mu před pár dny vyšel článek s názvem "Why My Vote Goes To the Pirate Party" (Proč jde můj hlas Pirate Party), v němž vysvětluje, proč se ve volbách rozhodl volit pirátskou stranu, která mj. prosazuje reformy v zákonech o copyrightu, podporu soukromí na internetu a transparentnost státní administrativy. O překlad do angličtiny se promptně postaral švédský novinář Rasmus Fleischer, jeden ze zakladatelů pirátské asociace Piratbyrån (The Pirate Association or Bureau of Piracy).

Product Placements

Na absurditu autorských zákonů, v nichž je na stejnou úroveň stavěna komerční hudba i experiment pro úzkou hrstku posluchačů, se podvratným způsobem snaží upozornit německý avantgardní hudebník Johannes Kreidler. Za pomoci programu Pure Data vytvořil skladbu Product placements, v níž využil rekordní počet samplů z písní hudebníků, na jejichž tvorbu se vztahují autorská práva. Celý vtip spočívá v německých zákonech: na každou libovolně dlouhou hudební citaci, kterou autor použije ve svém díle, musí organizaci GEMA (což je obdoba našeho Ochranného svazu autorského) vypsat formulář. Kreidler tedy vytvořil mikrosamply ze 70 200 skladeb a všechny je využil v zhuštěné půlminutové koláži. Poté zavolal do GEMY, překvapené úřednici ohlásil, kolik bude potřebovat lejster, a také jí vysvětlil, jak je možné, že skladba netrvá hodiny, ale třiatřicet sekund. Ano, je to tak – žijeme v době digitálních technologií, a kdyby měl každý hudebník přiznávat zdroje svých zvuků, zřejmě by se nedoplatil. Na Kreidlerových webových stránkách už se objevila fotka, na níž pózuje před dodávkou plnou balíků s formuláři. Až splní svou zákonnou povinnost, ti na úřadě se jistě pořádně zapotí…