Jamka: Krop

Nový videoklip slovenského dua Jamka z alba Pari Passu v režii Radima Labudy.

Pěstujte s Gengelem!

Pokud máte zahradu nebo pole a chtěli byste udělat něco nejen pro radost, ale také pro zachování starých kulturních rostlinných druhů, objednejte si semena z nového katalogu od společnosti Gengel (pojmenované podle staré krajové odrůdy nahého ječmene, která byla na východní Moravě pěstována po staletí generacemi rolníků). Gengel se zaměřuje aktivní záchranu, množení a pěstování starých a zapomenutých užitkových rostlin, rozšiřuje staré odrůdy a informace o nich, úzce spolupracuje při pěstování s malopěstiteli, zahrádkáři, zemědělci. Zároveň tak prosazuje myšlenky ekologického zemědělství a ochrany životního prostředí.

Chcete si vypěstovat plodiny, které měli na zahradě naši předkové? Třeba tabák selský, tuřín, dýni pečárku nebo bob zahradní? Objednávejte na webu, čas máte jen do začátku března!

I am the god of hell fire and I bring you fire!

Vánoční atmosféra často operuje s různými podobami ohně. Oheň z poněkud jiných, zasutějších končin nám na Vánoce přináší vlivná, ale pozapomenutá britská psychedelická kapela The Crazy World of Arthur Brown ve svém nejznámějším hitu Fire z roku 1968. Šťastné a veselé!

Martin Kohout: Moonwalk

Klip Moonwalk Martina Kohouta se dostal do širšího výběru videí, z nichž Guggenheimovo muzeum vybírá nahrávky pro svou výstavu.

Festival NEXT: radikální, živelný a originální

Pokud si chcete ještě před vánočním úhorem plným koled, bramborového salátu a laskavých pohádek užít trochu neuspořádanosti, sofistikované špíny a experimentu, máte jedinečnou možnost již tento víkend. V bratislavském A4 Nultém priestoru totiž ve čtvrtek začíná desátý ročník festivalu Next, který přiváží to nejlepší ze současné nonkonformní hudby.

Za pouhých 13 euro je během tří dnů možné vidět pohromadě hudebníky různých žánrů, stylů i hudebních přístupů. Hned první den festival začíná opravdovou legendou. Vystoupí zde totiž reinkarnace improvizačního souboru Globe Unity Orchestra, který založil na konci německý pianista Alexander von Schlippenbach. Společně s ním v tomto volně improvizačním tělesu vystoupí například dechaři Evan Parker, Jean-Luc Cappozzo, Axel Dörner nebo bubeník Paul Lytton. Evan Parker vystoupí také s britsdkým elektroakustickým kvartetem Grutonic. Další improvizační událostí, která bude patrně poněkud divočejšího charakteru, bude kvarteto tvořené kytaristou Andy Moorem z The Ex, bubeníkem Tony Buckem z The Necks, hráčkou na vnitřek piana Magdou Mayas a saxofonistkou Christine Sehnaoui.

Z projektů založených více na elektronice vyberme švédského hudebníka BJ Nilsena, kterého můžeme znát z atmosferických desek labelu Touch. Francouzský gramofonista ErikM se představí ve společném setu s japonským DJem Sniffem. Pita alias Peter Rehberg, jehož velice povedený koncert jsme mohli slyšet na letošním Stimulu před Sunn o))), vystoupí ve společném setu s americkým industriálním bubeníkem Z’evem. Vrcholem bude koncert Miky Vainia, polovičky dosluhujícího finského dua Pan Sonic, jejichž jeden z posledních koncertů jsme mohli vidět na letošním Stimulu. Uvidíme, zda během svého vystoupení bude čerpat spíše z abstraktnějšího materiálu alba Telephone of Matter, nebo zda se představí svými velice explicitními a surovými beaty, které můžeme znát z aktuálního EP Vandal, které nyní vydal u labelu Raster Noton. Vše zakončí intenzivní nářez norského tria Next Life.

PROGRAM:

Čtvrtek (3. 12.): Mario de Vega (MEX), Moor / Buck / Mayas / Sehnaoui (NL, AUS, D, LB), Globe Unity Orchestra (D, UK, FR), RBNX.T (SK)

Pátek (4. 12.): Snow Queen / Smrť aristokracie (SK), ErikM (FR) + DJ Sniff (JP/NL), Grutronic + Evan Parker (UK), BJ Nilsen (SWE)

Sobota (5. 12.): V4 Sound Lab Show: Zlatko Baracskai (HU) & DSKG (SK) & Gustav Tutre (CZ) & Kateřina Zochová (CZ), Pita (AT) + Z‘ev (USA/UK), Mika Vainio (FIN), Next Life (NOR)

SUNN O))) poprvé v Praze

Festival Stimul a A2 pořádají první český koncert legend experimentálního metalu, americké dvojice Sunn o))). V prostoru pražského novogotického chrámu Sacre Coeur se z kouře vynoří dva muži v černých kápích a s kytarami. Za nimi bude místo oltáře postavena stěna ze zesilovačů, jejichž drtivá síla prochází útrobami a vyvolává mrazení v zádech.

Američtí Sunn O))), tvoření Stephenem O’ Malleym (Khanate, Burning Witch, KTL) a Gregem Andersonem (Goatsnake, Burning Witch, Burial Chamber Trio), jsou největšími současnými hvězdami experimentálního metalu a asi nejpodstatnějším artiklem vydavatelství Southern Lord. Jejich hudba se nestydí za svou stylovou příslušnost, ale dokáže opustit žánrová klišé a invenčně vstřebat vlivy dronového minimalismu, dark ambientu, noise nebo třeba laptopové elektroniky. 

Kapela je pojmenována podle legendárních zesilovačů Sunn, jejichž logo O))) znamená šířící se zvuk. A právě zvuk hraje v dlouhých kompozicích Sunn O))) podstatnou roli. Tvorba kapely totiž opět vrací na scénu hudebního experimentu kytaru, ovšem v poněkud nezvyklé podobě: kytaru jako zdroj dlouhých dronů, tíživě pomalých zvukových stěn a zpětných vazeb, kytaru přivedenou do naprostého extrému. Živé koncerty tohoto dua bývají nezapomenutelnými zážitky – a to nejen proto, že připomínají okázalý pohanský rituál. V prostředí bývalého pražského kláštera a dívčího internátu se bude jejich hudba nepochybně vyjímat.

Alespoň rámcovou představu o podobě koncertu nám může poskytnout série videí z aktuálního turné, které byly před několika dny pořízeny v Rotterdamu. Najdete je TADY.

Choreografie tiků

Japonský umělec Daito Manabe vytvořil krátký klip, v němž hraje elektrickými stimuly nervů na čtyři lidské obličeje. Jejich tiky vytvářejí pozoruhodně sladěný celek všemožných tiků, šklebů a křečí. Zvukovou animaci stvořil Taeji Sawai.

Carousel

Ačkoliv se to může zdát nepravděpodobné, tak následující šílená akční scéna, která zamrzla v jednom okamžiku, je reklamou na schopnosti nové televize od firmy Philips. Krátkou filmovou smyčku nazvanou Carousel, u níž si říkáme "jak sakra tohle může vzniknout", natočil švédský režisér Adam Berg.

Steve Reich získal Pulitzerovu cenu

Jeden z nejvlivnějších hudebních skladatelů současnosti, minimalista Steve Reich (nar. 1936), získal letos hudební Pulitzerovu cenu za svou novou skladbu Double sextet. Skladbu můžou hrát buď dvě sexteta složená z flétny, klarinetu, houslí, cella, vibrafonu a piana, nebo pouhé jedno sexteto, které hraje současně s magnetofonovou nahrávkou. Více o ceně a konceptu skladby, v níž dvě identická hudební tělesa hrají proti sobě, se dočtete zde. 

Zde (1, 2, 3, 4, 5, 6) najdete povedený dokument, v němž je všechno podstatné. 

A zde je záznam jednoho z Reichových nejznámějších kusů, Piano phase z roku 1967.

Musica Genera 2009

Musica Genera  je nejvýznamnějším současným polským vydavatelstvím na poli experimentální hudby, noisu, improvizace a sound artu. Štětínský label založený kytaristou Robertem Piotrowiczem a saxofonistkou Annou Zaradny se neomezuje na vydávání polských hudebníků, ale vydává opravdovou elitu současné "jiné" hudby: v jejich katalogu najdeme například Yoshihide Otoma, Cora Fuhlera, Martina Tétreaulta, eRikam, Axela Dörnera nebo Zbygniewa Karowského. Tyto nahrávky většinou pocházejí z festivalu Musica Genera, v jehož rámci vznikají skutečně nečekaná a inspirativní setkání.

Nyní se chystá již osmý ročník, který se dá bez přehánění označit za vůbec nejlepší středoevropskou přehlídku improvizované hudby s kořeny v hluku, experimentální elektronice nebo ambientu. Na letošní přehlídce, která proběhne 26. až 28. června ve Varšavě, vystoupí například finští elektronici Pan Sonic, hlukaři Jazkamer, John Wiese, členka Spunk a Fe-Mail Hild Sofie Tafjord, rakouský trumpetista Franz Hautzinger, Lionel Marchetti, Martin Brandlmayr ad. Já si tuhle příležitost rozhodně ujít nenechám.

Plešatá muzika

Jean Dubuffet je známý především jako svérázný umělec, který se jako jeden z prvních nechal inspirovat uměním neškolených lidí a kromě jiného také zavedl termín art brut. Některé z jeho provokativních a podvratných východisek můžeme znát i z knihy Dusivá kultura (česky vyšla v překladu Ladislava Šerého v nakladatelství Herrmann & synové v roce 1998), v níž kritizuje institucionalizovanou kulturu a umění a východisko nachází právě v neškolené tvorbě nesvázané snobstvím a uměleckými mýty. 

Méně se ovšem ví, že Dubuffet tvořil také hudbu, samozřejmě v intencích své výtvarné tvorby, tzn. naprosto spontánně, živelně a radostně. Podle vlastních slov ve své hudbě „Usiloval o bujení zvuků, v němž by rytmy a melodie vládnoucí obvyklé hudbě byly nahrazeny záplavou zastřených a neurčitých hluků, které by se vzájemně mísily i odpuzovaly.“ Dubuffet doprovází svou recitaci příjemnou kakofonií podivných zvuků a zhroucených harmonií, které vyluzuje z tradičních dechů, rozladěného piana, niněry, z etnických perkusí, exotických strunných nástrojů, z flétny nebo z vlastnoručně vyrobených hudebních nástrojů. Dubuffetovy surové hudební experimenty z alb Musique Brut a Expériences musicales de Jean Dubuffet ou la musique chauve si můžete poslechnout a zdarma stáhnout na ubuwebu.

Na cestě apokalypsou

Režiséra Johna Hillcoata známe z podařeného a nebývale špinavého australského westernu The Proposition (2005), jehož scénář napsal Nick Cave. Když se začalo proslýchat, že se  filmového zpracování knižního hitu Cesta od Cormaka McCarthyho (kromě Pulitzerovy ceny vzpomeňme např. výsledky ankety Lidových novin Kniha roku a související proslulé recenzní kutění V. Klause) ujme právě Hillcoat, většina McCarthyho fanoušků si oddechla. S ohledem na předchozí film se totiž zdá, že pro postapokalyptický příběh, částečně vycházející ze schématu westernového příběhu, bude tento režisér ideálním tlumočníkem. Poutnickou dvojici otce a syna ztvárňuje vousatý Viggo Mortensen a Guy Pearce.

Film by měl mít premiéru 16. října, zatím se můžeme podívat na čerstvě zveřejněný trailer. Ten vypadá velice nadějně, ale v případě McCarthyho křehké rovnováhy silných slov nejen o Bohu a jednoduchého děje není nic jisté - vzpomeňme například Billyho Boba Thorntona, jehož zpracování McCarthyho Všech krásných koní s Mattem Damonem v hlavní roli dopadlo dost bídně. 

eska2látor

Letos začal v Srbsku platit hrůzu nahánějící zákon: k tomu, aby hudebníci mohli veřejně vystupovat v zahraničí a údajně i ve vlastní zemi, musí mít oprávnění od nově ustavené „Asociace srbských estrádních hudebníků“. K jeho získání je nutné splnit následující podmínky: zaplatit roční poplatek 120 eur, složit hudební zkoušku a předstoupit před komisi, která rozhodne, zda hudebník opravdu hraje hudbu či nikoliv. Problém je v tom, že tamější zákonodárci chápou povolenou hudbu přesně v souladu s názvem asociace: jako estrádní rádiový pop. Představitelům extrémnějších žánrů prý licenci prostě neudělí, což dosvědčuje nekompromisní oficiální vyjádření ministerstva kultury: „alternativní hudba je považována za nižší formu umění“. Že by návrat k osvědčenému filtru Entartete Kunst?

Nejmilejší zvuky Prahy

Fenomén soundwalkingu je netradiční formou kartografie, jejímž prostřednictvím lze konzervovat jedinečné (ale zároveň povědomé) zvukové momenty a vytvořit svéráznou audiomapu města. O to se na profesionální úrovni snaží projekt Nejmilejší zvuky Prahy, u jehož zrodu stál britský soundartista Peter Cusack spolu s teoretikem, kritikem a pedagogem Milošem Vojtěchovským. Fascinující encyklopedický projekt na svých stránkách shromažďuje nejrůznější zvuky z nejrůznějších míst hlavního města - z veřejných i soukromých, z center i periferií, z interiérů i exteriérů. Najdeme zde všechno představitelné počínaje zvukem kanálu, vlaku, much nebo listí přes šum restaurací a jídelen až k bublání brambor nebo sprchujícímu se sousedovi.
Na stránkách nalezneme nejen odkazy na podobné zahraniční projekty (např. Londýn, Berlín, New York), ale také praktické informace, týkající se nahrávacích přístrojů. Až budete mít nahrávací aparát, stačí vyjít do ulic, nalovit oblíbené zvuky a nahrát je na stránku.

Jim Jarmusch se dal na metal!

Ikonická postava nezávislého filmu Jim Jarmusch vždy dokáže skvěle podtrhnout náladu svých filmů výběrem hudby; vždyť co by byl třeba Mrtvý muž bez geniální muziky Neila Younga? V chystaném detektivním dramatu The Limits of Control (synopsi najdete zde), který by měl přijít do kin během začátku léta, ale pravděpodobně zažijeme neslýchaná stylová překvapení. Hudební doprovod budou totiž tvořit tři klíčoví zástupci současného avantgardního metalu: japonští Boris, američtí Earth a především drone-metalové duo Sunn O))). Můžeme se tak zřejmě těšit na dlouhé tóny vazbících kytar a temné šumící plochy i zpomalené ozvuky bluesových nálad (které už ale dobře známe ze zmiňovaného Mrtvého muže; ostatně dost recenzentů si všimlo podobnosti hudby Neila Younga s poslední tvorbou Earth).

Zhruba měsíc před českou premiérou filmu zahrají Sunn O))) v Praze. Jejich první český koncert, který pořádá A2 a Stimul festival, proběhne 4. června ve smíchovském odsvěceném kostele Sacre Cour a bude to opravdu temný nářez, prostupující útrobami a vyvolávající mrazení v zádech.

David Sylvian experimentující

Vydavatelství Samadhisound ohlásilo slibnou novinku anglického hudebníka Davida Sylviana, někdejší hvězdy popové skupiny Japan. Chystané album Manafon má být velice odvážné, nekompromisní dílo, které bude patrně patřit mezi jeden z vrcholů Sylvianových avantgardních projektů. To je zřejmé ze seznamu spolupracovníků, kteří na nahrávání alba spolupracovali. Až se zdá, jako by Sylvian chtěl na své desce zakonzervovat všechny důležité ikony improvizované a experimentální hudby: Můžeme se těšit na saxofonistu Evana Parkera, členy legendárních AMM Johna Tilburyho a Keithe Rowea nebo Burkharda Stangla, Sachiko M, Christiana Fennesze a Yoshihide Otoma - a tím prý seznam zdaleka nekončí. Jistě nebude přehnané předpokládat, že z takového střetnutí musí vzniknout něco výjimečného...

Praha stověžatá

Lákají vás výhledy na Prahu z neobvyklých míst, ale bojíte se výšek? Není nic snazšího - pohled ze sta pražských kostelních a vodárenských věží nabízí stránka Praha stověžatá, na níž je v příjemném multimediálním rozhraní možné zkoumat všemožná pražská zákoutí a panoramata z opravdu nezvyklých úhlů.

Naked City: Jazz Snob Eat Shit! (1990)

Americký saxofonista John Zorn dal na přelomu osmdesátých a devadesátých let vzniknout převratné legendě - superskupině Naked City, složené z nejlepších downtownových hudebníků. Setkali se v ní na baskytaru hrající Fred Frith, kytarista Bill Frissel, klávesista Wayne Horvitz, bubeník Joey Cohen a japonský vokalista Yamantaka Eye, známý mimo jiné ze skupiny Boredoms. V těchto revolučních letech Zorn přilnul k tvůrčím postupům britských Napalm Death, kteří začali hrát několikasekundové skladby, do nichž koncentrovali mohutnou údernost grindcorových smrští. Zorn se totéž snažil udělat s jazzem - a jak se mu to povedlo, můžeme posoudit v následujících dvou písních: Jazz Snob Eat Shit a N.Y. Flat Top Box, kterou v originále známe od Elvise Presleyho. Antiakademičnost, provokativní hledání nových cest, surovost a dokonalé zvládnutí materiálu. Kéž by se podobný přístup konečně dostal mezi mladé české jazzmany!

Dobrá hudba zdarma! #3

V dalším dílu našeho cyklu o internetových labelech, na jejichž stránkách si můžeme zdarma a legálně stáhnout kvalitní hudbu, se dostáváme po Polsku a Portugalsku do Francie. Vydavatelství Insubordinations, fungující od roku 2006, se zaměřuje především na volnou improvizaci, free jazz a elektroakustické experimenty. Nalezneme zde široké spektrum umělců z různých zemí, lze doporučit například hned první minimalistickou nahrávku saxofonisty Heddy Boubakera, laptopové koláže projektu Crashbonsai nebo devítičlenný portugalský improvizační orgán Potlatch.
Ke spřízněnému, popověji laděnému labelu Audioactivity se dostaneme někdy příště.

Codex Seraphinianus (1978)

Nerozluštitelné písmo v neznámém jazyce, snové krajiny, labyrinty a města, bizarní zvířata a květiny, naprosto odlišný systém vzniku, hodnocení a chápání světa. Encyklopedie Codex Seraphinianus, kterou vytvořil italský umělec Luigi Serafini mezi lety 1976-1978, popisuje neznámý svět vystavěný na základě toho našeho, ovšem fungující vlastními bizarními zákony s velmi surreálnou logikou. Při prohlížení obrázků ze světa kodexu nás napadají fikční světy vytvořené Jorgem Luisem Borgesem, Italem Calvinem nebo Raymondem Rousselem, jejichž dílům se zdá být kniha poctou.