Animovaná dobrodružství Kim Čong-una

Náckové v Berlíně

Sci-fi komedie Iron Sky o invazi Nacistů dosud ukrytých na tajné základně na odvrácené straně Měsíce bude mít svou premiéru, stylově, na filmovém festivalu v Berlíně.

Černá Mamba - trailer

Kanye West natáčí s Robertem Rodriguezem, Danny Trejem, Brucem Willisem a basketbalistou Kobe Bryantem film Černá Mamba. Pro Nike.

Vuvuzela

Zizu a vuvuzela

Vuvuzela radio. Sonáta pro vuvuzelu. Jak fandit s vuvuzelou. Vuvuzela Twitter. Pán prstenů a vuvuzela. A2TV vuvuzela. A trochu omleté: Hitler a vuvuzela.

I need that record!

Režisér Brendan Toller ve svém dokumentu I NEED THAT RECORD! THE DEATH (OR POSSIBLE SURVIVAL) OF THE INDEPENDENT RECORD STORE zjišťuje, proč bylo za posledních deset let v USA zavřeno na 3000 malých obchodů s hudebními nosiči. Dokument, který vychází na DVD 17. dubna, si po dobu jednoho týdne (do čtvrtka 22. dubna) můžete pustit na webu pitchfork.tv.

Padající medvědi

Během jednoho letu v rámci Evropy vypustí letadlo do ovzduší asi 400 kilogramů skleníkových plynů na jednoho pasažéra. To je váha zhruba jednoho ledního medvěda... Režie Daniel Kleinman.

Koleda ala Ministry

Vánoce nenechaly klidnou ani ikonu EBM-metalové scény, Ala Jourgensena aka Strýčka Ala ze skupin Ministry nebo Revolting Cocks. A tak si se santaclausovským čepcem vystřihl ve studiu koledu. Kdoví, co si dal před tím, nicméně se zřejmě spolehl na to, že divák bude v podobném stavu jako on...

Bude se rušit železnice ve Středočeském kraji?

Ekonomickou krizí je zdůvodňováno leccos: například škrty ve veřejné dopravě. S novým jízdním řádem, který právě přichází do prodeje, zmizí v Jihočeském a Královéhradeckém kraji okolo devíti procent spojů, které tyto kraje u Českých drah v rámci úspor neobjednaly. Změna nepopulární, nepříliš prozíravá a narychlo spíchnutá, alespoň však komunikovaná prostřednictvím návrhů jízdních řádů na krajských stránkách. Zato Středočeský kraj se celou dobu tvářil, že dopravu omezovat nebude, vyvěsit předběžnou verzi jízdního řádu se neobtěžoval, a zatím se proslýchá, že chystá podstatnou redukci, nehledě na to, že jízdní řád už je v tisku. Oficiálně kraj mlčí, avšak něco přece jen prosáklo prostřednictvím železničních diskusních fór (viz k-report.net).

Jistěže existuje několik lokálek, které vozí spíše vzduch po polích daleko od lidských sídel: například z Bakova nad Jizerou do Dolního Bousova, kde by stačil minibus. Ovšem chtít zbavit železničního spojení dvě sousední šestnáctitisícová města – Neratovice a Brandýs nad Labem – to už je silnější káva. A píše se o redukci na desítce dalších tratí. O případné autobusové náhradě (tam, kde je alespoň možná) si také nedělejme iluze – Bendlův a nyní Rathův kraj je znám neochotou k systematickému řešení autobusových linek, natož pak k provázání a tarifní integraci autobusů a vlaků. Na celé věci je pikantní, že Středočeský kraj najde dost prostředků na to, aby proplácel tzv. žákovské jízdné a aby se tím okázale chlubil na každých dveřích každého vagónu a busu: úhledná žlutá cedulka s nezbytným podpisem hejtmana lidumila. Inu, na jízdné je, na vlaky nikoliv. Je také možné, že proběhne osvědčený scénář: navrhne se masivní rušení spojů, nakonec se zruší jen část a vše se prodá jako politický úspěch: podívejte se, je krize, a nám se podařilo zachovat dopravu na tolika tratích! Nerad bych panu Rathovi křivdil, zatím nic nezrušil. Avšak ostražitost je namístě. Příznivci železnice mailují na příslušná místa a 30. listopadu se chystají na zasedání krajského zastupitelstva.

P. S.: Zastupitelstvo Středočeského kraje (Smíchov, Zborovská 11) zasedá v pondělí 30. listopadu v 10:00. (Podrobnosti ZDE)

Diskuse o rušení spojů začala ZDE

A2 podporuje AVČR!

Jak si nechat napsat knihu počítačem?

Magazín Bookseller vyhlásil vítěze soutěže o nejpodivnější název knihy a vítězem se stal...Philip M Parker s knihou Světový výhled 60ti miligramových vaniček čerstvého sýra v letech 2009 až 2014 (The 2009-2014 World Outlook for 60-milligram Containers of Fromage Frais). Nicméně blog Literary Saloon upozornil na to, že tentokrát se nechala porota, která cenu udělila napálit. Parker je totiž člověk, který vytvořil program na generování knih a už jich má na kontě asi 200 000. Nejdůležitější je vybrat název knihy, který by měl zahrnovat téma, jež je příliš marginální pro větší vydavatelství, ale přesto zajímavý třeba pro odborné knihovny. Když tedy Parker objeví vhodné téma, najde si o něm pár informací v Googlu, ty zadá do svého programu a kniha je asi za čtvrt hodiny hotová. Textu v těchto knihách příliš nenajdete, většinou to jsou tabulky a grafy, sledující vývoj v letech či zemích, které se do počítače zadají. Počítačem vydaná kniha pak vyjde metodou print-on-demand třeba v jednom výtisku, když se najde nějaký zájemce o ni a nebývá to levná záležitost. Čerstvý sýr přijde na téměř 800 dolarů. Parker si se svým nápadem založil nakladatelství Icon Group a vytváří i edukativní filmy nebo hry. O tom, jak taková kniha nebo hra vzniká natočil i krátký film. A těch podivných názvů mezi tituly, které jeho počítač píše najdete nepočítaně...

eska2látor

Nostický palác v Praze, sídlo ministerstva kultury (MK), navštěvuji sporadicky, ale léta. Vždy se tam na vrátnici („na bráně“, říkají úředníci) strhlo drama s visačkou. Za ministra Jehličky se socialistický relikt začal rozpouštět. Při poslední návštěvě jsem byla v nové recepci i v kanceláři přímo obletována. Rychle, mile, účinně. A pak se svobodně usadila v nově zastřešené dvoraně paláce, v kavárně Nostic, součásti velkorysého informačního střediska MK. Sice kavárna (zároveň kantýna) byla prázdná a prý je pořád, obsluha nebyla, jelikož fasovala obědy, nakonec vybojované kafe bylo příšerné a ani jeden z informačních počítačů nefungoval, ale to mě nesmušilo. Horší bylo pomyšlení, že ta nádhera stála 11 milionů Kč, což je přesně suma, o niž jsou letos zkráceny dotace všem literárním periodikům. Takže, kolegové, v jednu hodinu po zániku v Nostici. Lihovin mají pět druhů: tuzenák (sic!), becherovku, fernet, vodku a baileys.

eska2látor

V taxíku v Karlových Varech platím za 6,3 kilometru ujetého závratnou průměrnou rychlostí 39 km/hod. 247 korun. Co se dá dělat, kousek za město, kam potřebuji dorazit, MHD nejede. A pak rychle ke Vřídlu, na kávu se třináctým pramenem a teplými oplatkami. Jenže po 17. hodině už se Vřídelní kolonáda topí ve tmě a s ní celé karlovarské centrum. Zavřeno. Prostě mrtvá lázeňská sezona. Do tmy svítí ruskojazyčné nápisy, po ulicích potkávám rusky mluvící páry. Dekadentní kavárny zejí prázdnotou. Na horizontu se tyčí jeřáb, hotely zřejmě rostou krize nekrize – optimismus místním investorům a hoteliérům trochu závidím. Cestou na nádraží mi mrzne nos, civím do značkových výloh a uvažuji, jestli si v jednom z mnoha obchodů nabízejících russkije knigi nepořídit kapesní česko-ruský slovník. Kdybych se chtěla zeptat na cestu, bude se mi hodit.

eska2látor

Došla ke mně neuvěřitelná pozvánka, v níž šéfredaktor Reflexu Pavel Šafr zaštiťuje „odpolední kávu“ se svým časopisem. V jedné pražské restauraci budou reflexoví pondělníci rozkládat „na téma Je vinen vždycky jenom muž? Úvodní pětiminutový nástin tématu ,Je třeba za znásilnění trestat jenom muže aneb reálný podíl žen a mužů na zavinění znásilnění’ přednese Jiří X. Doležal, poté následuje dvouhodinová diskuse hostí.“ Je to humor? Pánové patrně napsali takovou spoustu reportáží z léčeben a ordinací, z neziskových organizací, kde se malému procentu obětí dostane pomoci, že dnes je pro ně všechno dada. Když na ty svůdné, natřásavé vtipálky pomyslím, nevinně sahám po násadě z motyky.

eska2látor

Takřka normalizační duch byl cítit z rozhovoru Jakuba Železného s dramaturgem Festivalu otrlého diváka (viz depeše v A2 č. 3/2008) Jiřím Flíglem, vysílaného 10. února v pořadu České televize Události, komentáře (začátek ve 29:48). Padly zde otázky, zda pořadatelům nepřipadá nemorální vydělávat peníze na extrémních filmech, zda bylo zajištěno, aby mladě vyhlížející návštěvníci předkládali při vstupu občanské průkazy, či jestli pořadatelé pamatovali na zákon postihující šíření násilných a pornografických děl (znění tohoto zákona bylo dokonce citováno na obrazovce v textovém boxu). Svrchovaně ignorantská a arogantní snaha předvést festival jako amorální podnik balancující na hraně zákona vyznívá úsměvně v kontextu různých „neumětelských“ filmů v programu přehlídky i ve spojitosti s oldschoolovým komediálním pornem Hluboké hrdlo, promítaným na loňském ročníku. Pro samotný festival je to spíše nechtěná skandalizující reklama, pro Českou televizi poněkud strašidelná vizitka.

Naši o Berlinale

Hned několik českých filmových publicistů nás v minulém týdnu zpravovalo o tom, co se děje na filmovém festivalu v Berlíně. Většinou šlo o formu jakýchsi deníčků („dnes jsem viděl…“) s rozdílnou kvalitou. Šimon Šafránek (Týden) neopomenul převyprávět o čem že ten který film je, popřípadě přidat nějaký vlastní poznatek („Společnými prvky vítězných filmů bylo, že šlo o hluboké studie lidí…“) Vojtěch Rynda (Lidové noviny) zase zmínil, jaká je na festivalu atmosféra a že tu jde hlavně o české filmy („Přelom Berlinale do druhé poloviny se v úterý nesl v českých barvách.„). Vrcholným představením pro mne však byla reportáž Dariny Křivánkové (Reflex) v pořadu České televize Film 2009. Nejlepší film, který v Berlíně viděla byl český – Kdopak by se vlka bál? A za zmínku jí ještě stál Milk od Gus Van Santa (v kinech od 12. února), Předčítač (od 2. dubna) a Ricky Francoise Ozona (prý se ho také dočkáme). To jela filmová publicistka do Berlína opravdu na filmy, na které může jít do kina doma? Nebo tam vůbec nebyla?

eska2látor

Od 1. 2. začala platit smlouva, kterou uzavřela Národní knihovna s divadelní, literární a audiovizuální agenturou DILIA o elektronickém dodávání dokumentů. Kromě papírové kopie teď můžete dostat i elektronickou. Smlouva má řešit autorskoprávní problémy, hlavně však zajišťuje další zdroj příjmů, kterým si kolektivní správce autorských práv (zde DILIA) nahradí výpadek způsobený piráty. Do celkové ceny za xerokopii jedné strany je započítán autorský honorář 20 haléřů (bez ohledu na to, zda kopírujete svůj nebo cizí text), při elektronickém kopírování pak 15 Kč (nad 7 stran je to paušálně 100 Kč, vše bez DPH). V e-mailové knihovnické konferenci je smlouvě věnována diskuse, z níž vyplynulo několik ale. Tak třeba že většina takto kopírovaných článků je vědeckého charakteru, přičemž vědců je mezi 2700 autory zastupovanými Dilií pomálu. Problematické je i zacházení­ s články, na něž propadla autorská práva. Chcete-li takový text elektronicky okopírovat, musíte v knihovně prokázat, že jde skutečně o autorsky nechráněné dílo. Vše nasvědčuje tomu, že se knihovny této moderní služby nakonec vzdají a čtenáři doporučí, aby si text okopíroval a sám převedl do elektronické formy, případně ofotografoval. Uvidíme, jaké výpalné si kolektivní správci vymyslí příště.

Šimon Šafránek: Fleischerei 36

Labyrint 2008, 250 s.

Šafránkova třetí kniha je další z mohutné vlny sebestředných próz, řešících různými způsoby prázdnotu a nudu. Prázdnota života městského lúzra by sice mohla být velkým literárním tématem, ovšem nesměla by metastázovat i do samotného textu, který se tak stává svou vlastní obětí. Mladý hrdina JINDŘICH žije v hmotném dostatku, ale profese reklamního herce ho dostatečně nenaplňuje a vskrytu stále touží dělat velké umění. Takže se vzepře konzumnímu životu, opustí kariéru i přítelkyni a odjede své ideály naplňovat do berlínských squatů. Střídání časových rovin a úsečný styl zpočátku působí celkem svižně, jenže zhruba někde před polovinou v soukolí textu chcípne uslzelý bernardýn, notně našlehnutý kokainem, a začne se rozkládat a hnít. Reklamní strohost a rychlé klipové střihy začnou brzy unavovat a text jako by byl čím dál více psán ze setrvačnosti, s níž autor zoufale vrší slova v domnění, že se smysl nějak najde sám prostřednictvím jejich permutací. Konec se tak utápí v chaosu nezvládnuté látky, nesmyslných zvratů a křečovitosti snadných konců. Dojem z několika celkem vtipných přirovnání a silných scén a nápadů je spolehlivě pohřben naivně „symbolickými“ motivy, prolínajícími celým příběhem, několika pro efekt naroubovanými historickými vsuvkami z velkých dějin a množstvím sebedojímavých povzdechů. Má-li ale tenhle text sloužit jako značkové zboží pro alternativní zlatou mládež, tak neříkám ani popel.