Labyrint 2008, 250 s.
Šafránkova třetí kniha je další z mohutné vlny sebestředných próz, řešících různými způsoby prázdnotu a nudu. Prázdnota života městského lúzra by sice mohla být velkým literárním tématem, ovšem nesměla by metastázovat i do samotného textu, který se tak stává svou vlastní obětí. Mladý hrdina JINDŘICH žije v hmotném dostatku, ale profese reklamního herce ho dostatečně nenaplňuje a vskrytu stále touží dělat velké umění. Takže se vzepře konzumnímu životu, opustí kariéru i přítelkyni a odjede své ideály naplňovat do berlínských squatů. Střídání časových rovin a úsečný styl zpočátku působí celkem svižně, jenže zhruba někde před polovinou v soukolí textu chcípne uslzelý bernardýn, notně našlehnutý kokainem, a začne se rozkládat a hnít. Reklamní strohost a rychlé klipové střihy začnou brzy unavovat a text jako by byl čím dál více psán ze setrvačnosti, s níž autor zoufale vrší slova v domnění, že se smysl nějak najde sám prostřednictvím jejich permutací. Konec se tak utápí v chaosu nezvládnuté látky, nesmyslných zvratů a křečovitosti snadných konců. Dojem z několika celkem vtipných přirovnání a silných scén a nápadů je spolehlivě pohřben naivně „symbolickými“ motivy, prolínajícími celým příběhem, několika pro efekt naroubovanými historickými vsuvkami z velkých dějin a množstvím sebedojímavých povzdechů. Má-li ale tenhle text sloužit jako značkové zboží pro alternativní zlatou mládež, tak neříkám ani popel.
Příspěvky
Ja miluju, jak autori recenzi vzdycky PERFEKTNE vedi, co mel/ma autor v hlave/srdci, kdyz sve dilo psal. A jak si pevne veri v tom, ze vsichni pisi prave o sobe a nepriznaji, ze by autenticnost fabulace mohla stat nad jednorozmernou jesitnosti jejich vlastniho sebestredneho pohledu kritika. Howgh.
OdpovědětVymazatJana K.
Ehm, milá Jano, ohrazuji se. Nejsem si vědom, že bych v minirecenzi tvrdil něco o tom (nemluvě o tom, že bych byl PERFEKTNĚ přesvědčen), co měl autor v hlavě nebo na srdci. Jistě toho má na obou místech víc než dost (což bylo ostatně v knížce nad slunce jasné), to ovšem nemění nic na tom, že knížka je nezvládnutá, špatně napsaná a s prominutím blbá.
OdpovědětVymazatPsát o "autentičnosti fabulace" a nedejbože totožnosti autora s vypravěčem bych se neodvážil ani ve svých nejtemnějších snech; oba totiž jistě moc dobře víme, že je to nejprovařenější školácká chyba. Pokud vás to napadlo u slova "sebestředných" (jiná možnost mě nenapadá), uklidním vás. Bylo to míněno v souvislosti s postavou, která je - vyjádřeno neodborně termínem našich mladých tmavovlasých přátel s patkami - až příliš emo.