Zabte sebe a své virtuální přátele

Už vás nebaví dostávat neustále otravné novinky od svých facebookových, twitterových a dalších přátel z klanu Web 2.0?

Teď máte díky holandským vtipálkům a jejich nové Suicide Machine jedinečnou možnost: zničte veškeré informace, související s vaším profilem na portálech Facebook, Myspace, Twitter a LinkedIn, "zabte" svou online identitu a zbavte se navíc všech svých falešných virtuálních kamarádů. Odměnou vám bude virtuální hrobeček a posmrtné členství v klubu "Social Network Suiciders". Můžete zanechat i vzkaz na rozloučenou. Nečekejte, až hrozba žaloby firmy Perkins Coie, zastupující Facebook, donutí rotterdamské experimentátory z uměleckého centra WORM k ústupu do virtuálního podsvětí. "Každý by měl mít právo se odpojit." Další důvody vizte na http://vimeo.com/8223187.

Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho

Dnes večer, 10. listopadu 2009, se uskuteční site-specific performance, instalace a živé satelitní vysílání s názvem Lucidní sny pana Williama Heerleina Lindleyho. Vznikat bude ve Staré kanalizační čistírně v Bubenči v 18:00 - 22:00, živý internetový videopřenos bude možné sledovat na http://www.rozhlas.cz/radiocustica, zvuk poslouchat na Českém rozhlase 3 - Vltava od 21:00 do 21:30.

Performance je jedním z výsledků projektu Nejmilejší zvuky Prahy. V průběhu performance se představí výběr nahrávek pražských zvuků z této databáze. Projekt, který je také poctou architektu W. H. Lindleymu (1853-1917), autorovi bubenečské čistírny, připravili britský zvukový umělec Peter Cusack a Miloš Vojtěchovský ve spolupráci s Michalem Kindernayem, Jakubem Hyblerem, Stanislavem Abrahámem a Alešem Zemene. Autoři performance uvádějí:

"Podstatné je, že výsledek práce Lindleyovy projekční kanceláře je téměř bez výjímky ukryt pod dlažbami ulic a sklepů. V audiovizuální kompozici jsme se pokusili zachytit souznění spojitých nádob povrchových, atmosferických a podzemních vodních vrstev - splašků, rigolů, potrubí pitné vody, řeky, podzemních toků, deště. Zvuky, připomínající vnitřní hlasy, znějící v mysli architekta pana Williama Heerleina Lindleyho, dřímajícího v pokoji hotelu u Modré hvězdy."

"Téma souzvuku vody a města v době, kdy byl realizován projekt Nejmilejší zvuky Prahy se vracelo v tolika souvislostech, že jsme se rozhodli zvolit budovu Staré čistírny v Bubenči jako místo, kde kolektivně vytvořený výběr z databáze koláže pražských nahrávek bude představen."

"Zvuková kompozice je koncipována jako imaginární stetoskop, přiložený k hmotě industriální stavby, vedoucí rozlehlým labyrintem do podzemního druhého města pod Prahou. Posluchač se může na chvíli zaposlouchat do koláže terénních nahrávek z centra i periférie, proložených fragmenty dobových textů, dotýkajících se osobnosti architekta, průběhu stavby a výčtu jmen pražských ulic. Stará kanalizační čistírna tak znovu rezonuje labyrintem kanálů odpadních vod, obsahující 4 291 kilometrů stok, kanalizačních přípojek, 100 000 kanalizačních šachet, 139 odlehčovacích komor - všech bodů kde se stéká, mísí a zní vody potoků, povrchové vody a splaškové vody z domácností více než milionu obyvatel Prahy."

Na projektu se podílejí Český rozhlas 3 - Vltava, SWR Baden-Baden, Deutschlandradio Kultur Berlin a Zipp - Czech German Cultural Projects / rádio d-cz, EBU.

Squat Milada prosí o pomoc

Centrum alternativní kultury, Squat Milada, legendární a poslední pražský squat, začala dnes vyklízet bezpečnostní agentura, a to na pokyn správce objektu, Ústavu pro informace ve vzdělávání. Důvodem je prý hluk a špatné hygienické podmínky v okolí budovy (viz. ct24, iŽurnál.cz, novinky.cz). Squateři se zabarikádovali na střeše a prostřednictvím internetu a sms zpráv začali svolávat své příznivce s prosbou o pomoc a podporu. Přivolaná bezpečnostní agentura poničila vybavení squatu. Aktuální info tu.

Aktualizace:
Dnes večer se koná v okolí vyklízeného squatu Milada večírek: začátek kolem 18:30.
Zítra, tedy ve středu 1. července, ve 12:00 proběhne demonstrace na podporu Milady před sídlem ÚIV na Senovážném náměstí.

Aktualizace 2:

Prohlášení squaterů z Milady
Chceme se coby bývalí obyvatelé squatu Milada vyjádřit k událostem, které proběhly 30. června. Tento den došlo k násilnému vyklizení jedenáct let fungujícího kulturně-sociálního centra, které představovalo v ČR poslední místo svého druhu. Tímto okamžikem se v nás všech cosi změnilo: náckové z bezpečností agentury Prague security group společně s fízly během jednoho dne zničili místo, kde jsme léta přetvářeli své sny a vize v realitu. Ministr pro lidská práva Kocáb slíbil iniciovat jednání o potenciálním náhradním prostoru, my se však rozhodně v tomto boji nehodláme spoléhat na politiky ani klidnit oprávněný vztek všech, pro které Milada něco znamenala. Nehledě na výsledky jednání přijde na vyklizení Milady adekvátní odpověď, která bude instituce zodpovědné za tento akt hodně bolet. Cítíme naléhavou potřebu vytvářet nové prostory, kde můžeme žít a tvořit po svém, bez autorit. Jakákoliv aktivita směřující k tomuto cíli je z našeho pohledu legitimní. Společnost, ve které je běžné, že se státní instituce spojí s neonacisty proti lidem vytvářejícím nekomerční kulturu, nemá právo nazývat se svobodnou.
Choďte na demonstrace, podnikejte přímé akce, buďte kreativní! Vyklizením Milady cosi skončilo, zároveň se však otevřel prostor pro vytvoření něčeho nového.
Naši touhu po svobodě žádná represe nezastaví!

Aktualizace 3:

Po včerejším násilném vyklizení posledního českého squatu Milada bude zajímavé sledovat, co se stane se sliby, které na místě zazněly z úst přítomného ministra pro lidská práva, Michaela Kocába a týkaly se případné nové budovy pro bývalé obyvatele vily. Veškerou pozornost také zaslouží soukromá agentura Prague Security Group, jež k vyklizení vily využila osoby, u nichž existuje důvodné podezření, že jsou aktivními neonacisty. Krom holých hlav byli někteří oblečeni v trikách oblíbené neonacistické značky Thor Steinar a nikterak se netajili ani se svým runovým tetováním, jež jasně odkazuje na nacistickou symboliku.
Od 12 hodin můžete přijít vyjádřit prostest s ukončením činnosti legendárního pražského squatu před sídlo instituce UIZ, která k vyklizení dala podnět a najala k tomu agenturu pochybného ražení. Důležitý bude také další osud vily, ale i přilehlých lokalit, neboť UIZ se už před časem pokusila zcelit zdejší pozemky, což ukazuje na záměr tuto lokalitu prodat.

Tuto noc mě zabil Google

Před pár dny se na mailinglistu nettime objevil příspěvek novináře Domenica Quaranty, který popisuje, jak Google "zabil" veškeré jeho účty. V článku Tuto noc mě zabil Google popisuje, jak se poránu snažil otevřít svůj email, ale objevila se jen krátká zpráva: "Omlouváme se, váš účet byl deaktivován." Ztratil tak přístup nejen ke svým emailům, ale i obrázkům, uloženým na spojitém Picasa webu, videím na You Tube (které ukládal pod stejným uživatelským jménem), dokumentům na Google Documents, webovým stránkám, velké části svých online materiálů z posledních dvou let. I když tvrdí, že neporušil žádný zákon, Google na jeho emaily prozatím nereaguje. My všichni, jejichž emailový účet "patří" Googlu, svým kliknutím stvrzujeme, že souhlasíme s tím, aby nám Google dočasně či napořád zastavil poskytování svých služeb, a to aniž by o tom musel předem informovat. Je to pohodlné, mít "gmailovou adresu", propojenou s dalšími přidruženými službami, ovšem nikoliv tak úplně bez rizika.

V kalifornském "Googleplexu" se skrývá komplexní systém. Google jako nejznámější vyhledávací engine používá většina z nás, vyhledávání je díky němu rychlé a jednoduché. Negativní aspekty Googlu zkoumá studie autorů Ippolita Collective (The Dark face of Google), kterou z italštiny pro čtenáře nettime přeložil Patrice Riemens. Pod rouškou otevřenosti a demokratického přístupu, s využitím kolaborativních vývojových metod a "svobodného" softwaru buduje Google svůj sen: "Celý internet do Googlu". Studie Ippolity kritizuje demagogii tohoto přístupu, kdy se zdá, jakoby v chaosu Webu mohla jen skvělá technologie zaručit transparentnost vyhledávacích procedur. Systém Googlu, využívající kritéria a filtry, které nejsou zveřejňovány, označuje za "demokracii filtrovanou technologií."
Indexační algoritmus PageRank[TM] přiděluje digitálním datům hodnoty podle odkazů, spojených s každou webovou stránkou. Rychlost výsledků vyhledávání je možná pouze díky drastickému procesu primární selekce. Některé filtry upřednostňují jazyk (např. při cestě na Slovensko vyhledavač najednou chrlí slovenské stránky), jiné možná orientují uživatele do specifických oblastí. Vyhledávání s Googlem tedy není tak úplně transparentní, jak se zdá.
Ippolita chce upozornit na to, že o této problematice neprobíhá dostatečná diskuse: “Lze získat hromady specializovaných technologických manuálů, sociologové neustále blábolí o “síťové společnosti”, politici si začínají představovat “otevřenou společnost”, v níž by sítě tvořily substrát globální demokracie. Ovšem kolik oddaných surfařů ví přesně, co je to algoritmus? Určitě velice málo.” Většina z nás přesto tak nějak věří algoritmu Googlu, který urychleně řadí výsledky vyhledávání, a tím směruje naši zkušenost na webu.

Piráti v parlamentu?

Zatímco v Čechách létala vajíčka, ve Švédsku probíhající volby do Evropského parlamentu trošku okořenil známý spisovatel Lars Gustafsson, básník, kritik a profesor filozofie na Univerzitě v Texasu. Ve švédských novinách Expressen mu před pár dny vyšel článek s názvem "Why My Vote Goes To the Pirate Party" (Proč jde můj hlas Pirate Party), v němž vysvětluje, proč se ve volbách rozhodl volit pirátskou stranu, která mj. prosazuje reformy v zákonech o copyrightu, podporu soukromí na internetu a transparentnost státní administrativy. O překlad do angličtiny se promptně postaral švédský novinář Rasmus Fleischer, jeden ze zakladatelů pirátské asociace Piratbyrån (The Pirate Association or Bureau of Piracy).

Postkurátorská situace NoDu

V NoDu se včera večer uskutečnila diskuse s Milanem Kohoutem (který má v Galerii NoD výstavu, svou první v Čechách), která následovala promítání filmu Radical Jesters (Radikální vtipálci), dokumentu o mediálních aktivistech jako jsou Guerrilla Girls, Bread and Puppet či Improv Everywhere. Celkem klasicky pojatý dokument, sestávající zejména z komentářů aktérů, občas s prostřihem archívních záběrů, zachycuje pouze malou, ovšem velice viditelnou část mediálně hackerské scény. Milan Kohout, který je v dokumentu taktéž zastoupen, vyprávěl o svých zkušenostech performera ve Státech (žije v Bostonu) a jeho nekompromisní kritický postoj vyvolal nezvykle vášnivou debatu, mj. o feminismu, estetice, americké politice, svobodě vyjadřování a osudech českého undergroundu; Orwellovi, Obamovi, Havlovi a dalších tématech. Zatímco Kohoutovi bylo vytýkáno příliš černobílé vidění světa, někteří čeští diskutéři se kupodivu prokázali jako neznalí tematiky, historie feminismu i jazyka pro diskusi o uměleckém aktivismu.

Diskuse o svobodě vyjadřování byla obzvlášť aktuální vzhledem k tomu, že kurátor NoDu a výstavy Milana Kohouta, Milan Mikuláštík, dostal den předtím výpověď mj. proto, že využíval své svobody vyjadřování (viz rozhovor s ním, publikovaný v A2 č. 11). Galerie NoD tedy nemá a nadále asi ani nebude mít kurátora. Ten večer však k diskusím o odvolání Milana Mikuláštíka nedošlo: možná je zde o podobných věcech možné diskutovat pouze, dějí-li se jinde, anebo až z jistého časového odstupu. Zatím se zdá, že události v NoDu jsou většinou interpretované spíš jako zábavná kuriozita.

Zahrajte si zítra v pražských ulicích

Dne 19. května si bude možné v ulicích Prahy zahrát zvláštní pouliční hru s názvem "Uff", do níž bude zapojeno osmnáct různých míst v ulicích, upravených pro různé nezvyklé činnosti. Hra ve stylu tzv. geocatching využívá navigačního systému GPS a proměny herního plánu tak bude možné sledovat online. "Přijďte si třeba zahrát golf, postrašte někoho, starejte se o floru, zastřílejte si, projeďte se na člunu, létejte, exhibujte, zpívejte, malujte, udělejte pár fotek nebo si jen dejte piknik na místě, kde by vás to dříve nenapadlo," uvádí se na stránkách projektu, jehož autorem je mj. Signaler.

Levitace v Cabinetu

V nejnovějším čísle kulturního čtvrtletníku Cabinet Magazine je článek v Bruselu žijícího spisovatele Aarona Schustera The Cosmonaut of the Erotic Future (Kosmonaut erotické budoucnosti), úryvek z jeho připravované knihy o levitaci. Rozebírá zde fenomén levitace v umění a literatuře, od náboženství po moderní vědu. Dochází k tomu, že naprosto zásadní pro levitaci byla šedesátá léta minulého století, kdy vznikla například televizní série The Flying Nun (Létající jeptiška), Yves Klein se vrhl do prostoru a vydal svůj manifest o nutnosti umělce naučit se levitovat a Jacques Lacan použil ve svém semináři termín "kosmonaut erotické budoucnosti" a přirovnával zkušenost moderního subjektu ke zkušenosti kosmonauta. V době nedávnější pak francouzský spisovatel Pierre Kohler zkoumal otázku sexuality ve vesmíru a Samuel O. Poore v časopise Journal of Hand Surgery přednesl problém, zdali by se dala lidská ruka upravit na funkční křídlo (odpověď zní ne).