Jiná festivalová planeta

Hudební festival Planet Fest k nám pravidelně přiváží nejčerstvější zahraniční hosty, především z ranku kytarovek. I letos přivezl několik neohraných a několik ohranějších hvězd a hvězdiček, přesto posluchači neprojevili velký zájem. Podle organizátorů navštívilo největší magnet festivalu - první koncert britských Orbital u nás - na šest tisíc návštěvníků. Na vině bylo také počasí: teploty spadly pod 15 stupňů a mělo pršet (a pršelo). Kdo se do Tábora nevydal, však může jenom litovat, protože hned tři koncerty rozhodně stály za to!
Nejprve to byli pop punkáči (nebo spíš nu raveři) Klaxons, kteří publikum pořádně rozskákali. Skočnou atmosféru narušil jen špatný zvuk u prvních skladeb. Skupina hrála především osvědčený materiál z jejich debutové a zatím i jediné desky Myths of the Near Future, za niž získali cenu Mercury Prize pro britské album roku 2007. Mohli být spokojeni i ti, kteří netrpělivě očekávají druhé album, protože se tu mihlo se i několik zbrusu nových songů.
Druhým vrcholem byli zmiňovaní Orbital. Ti právě vydali (slabší) bestofku Orbital: 20 a jejich koncert byl jakýmsi průřezem dosavadní tvorbou. Občas se zvrhl spíše v djský set, ale na síle to neubralo. Kovový zvuk kvalitně oplechoval do té doby trochu mrznoucí publikum. Bratři Hartnollovi navíc bavili svými led baterkami umístěnými vedle očí, takže připomínali žáby. Kdyby přidali ještě pár osvědčených hitů (chyběl mi zejména Funny Break), mohlo to vypadat jako když to Myšpulín s Pinďou rozjížděli v převlečení za skokany na louce u Blaťáku.
Třetím zážitkem byl další premiérový koncert u nás, a to švédského tria Peter Bjorn and John, které na jaře vydalo své druhé album Living Thing. Vychladlé publikum, z něhož na sobotní program zbyla jen hrstka, a které navíc se začátkem koncertu začal skrápět déšť, nebylo pro navození koncertní atmosféry zcela ideální. Charismatický frontman Peter Morén, jenž ve své kostkované flanelové košili nejdřív připomínal stydlivého dřevorubce ze severských hvozdů, však brzy přesvědčil, že kapela přijela publikum především pobavit. Neustále poskakoval, pobíhal po pódiu, roztleskával posluchače a předváděl kouzla se svou kytarou, až zcela vymazal chladné počasí. Skupina zahrála materiál z obou alb a největší ohlas samozřejmě sklidila s hitem Young Folks, který znali i ti, jimž název kapely nic neříkal.
Z ostatních zahraničních hostů trochu nudili Trans-Global Underground, úplně nudili White Lies a po chvíli zcela omrzeli namachrovaní Pendulum s neustálým vykřikováním "Watch This!". A nic! Přesto to v tu chvíli vypadalo, jako by se někteří páteční odpadlíci na sobotní půlnoc zase vrátili. Ten emo cajdák vám ale nezapomenu!
Organizace festivalu byla slušně zvládnutá (i když holohlavců u vchodu jsem se trochu bál), k čemuž jistě přispěla i malá účast. Slabší už byla dramaturgie. Velký festival by si zasloužil víc než jednu stage (taneční stan rozhodně nepočítám jako stage!). Pořadatelům chyběla i větší odvaha, pokud jde o účast domácích kapel. Na festivaluvé všudybudy UDG, Vypsanou fixu nebo Gaia Messiah těžko nalákají stejné publikum, jako na zmíněné zahraniční hosty. Ve srovnání se zahraniční špičkou pak český průměr ještě víc zešedne. Ten, kdo si podobné kapely rád nechal ujít navíc neměl možnost uniknout jinam, než do pivního či tanečního stanu nebo na sportovní exhibice (to ovšem jen odpoledne). To by se na letním festivalu, který se snaží ostatní přečnívat stát nemělo!