Zemřela německá tanečnice a choreografka Pina Bausch

O smrti avantgardní tanečnice a choreografky, umělecké ředitelky Wuppertal Dance Theater Piny Bausch informuje agentura Reuters. Německá choreografka Pina Bausch, jejíž práce způsobila převrat v moderním tanečním jazyce, zemřela v úterý pět dnů poté, co jí byla diagnostikována rakovina. Bylo jí 68 let, píše Reuters.

"Pina Bausch soustavně posunovala hranice toho, co nazýváme tanec," řekl John Neumeier, ředitel hamburgského baletu. A dodal: "Jednoduše si neumím představit následovníka Piny Bausch," cituje Reuters.

Squat Milada prosí o pomoc

Centrum alternativní kultury, Squat Milada, legendární a poslední pražský squat, začala dnes vyklízet bezpečnostní agentura, a to na pokyn správce objektu, Ústavu pro informace ve vzdělávání. Důvodem je prý hluk a špatné hygienické podmínky v okolí budovy (viz. ct24, iŽurnál.cz, novinky.cz). Squateři se zabarikádovali na střeše a prostřednictvím internetu a sms zpráv začali svolávat své příznivce s prosbou o pomoc a podporu. Přivolaná bezpečnostní agentura poničila vybavení squatu. Aktuální info tu.

Aktualizace:
Dnes večer se koná v okolí vyklízeného squatu Milada večírek: začátek kolem 18:30.
Zítra, tedy ve středu 1. července, ve 12:00 proběhne demonstrace na podporu Milady před sídlem ÚIV na Senovážném náměstí.

Aktualizace 2:

Prohlášení squaterů z Milady
Chceme se coby bývalí obyvatelé squatu Milada vyjádřit k událostem, které proběhly 30. června. Tento den došlo k násilnému vyklizení jedenáct let fungujícího kulturně-sociálního centra, které představovalo v ČR poslední místo svého druhu. Tímto okamžikem se v nás všech cosi změnilo: náckové z bezpečností agentury Prague security group společně s fízly během jednoho dne zničili místo, kde jsme léta přetvářeli své sny a vize v realitu. Ministr pro lidská práva Kocáb slíbil iniciovat jednání o potenciálním náhradním prostoru, my se však rozhodně v tomto boji nehodláme spoléhat na politiky ani klidnit oprávněný vztek všech, pro které Milada něco znamenala. Nehledě na výsledky jednání přijde na vyklizení Milady adekvátní odpověď, která bude instituce zodpovědné za tento akt hodně bolet. Cítíme naléhavou potřebu vytvářet nové prostory, kde můžeme žít a tvořit po svém, bez autorit. Jakákoliv aktivita směřující k tomuto cíli je z našeho pohledu legitimní. Společnost, ve které je běžné, že se státní instituce spojí s neonacisty proti lidem vytvářejícím nekomerční kulturu, nemá právo nazývat se svobodnou.
Choďte na demonstrace, podnikejte přímé akce, buďte kreativní! Vyklizením Milady cosi skončilo, zároveň se však otevřel prostor pro vytvoření něčeho nového.
Naši touhu po svobodě žádná represe nezastaví!

Aktualizace 3:

Po včerejším násilném vyklizení posledního českého squatu Milada bude zajímavé sledovat, co se stane se sliby, které na místě zazněly z úst přítomného ministra pro lidská práva, Michaela Kocába a týkaly se případné nové budovy pro bývalé obyvatele vily. Veškerou pozornost také zaslouží soukromá agentura Prague Security Group, jež k vyklizení vily využila osoby, u nichž existuje důvodné podezření, že jsou aktivními neonacisty. Krom holých hlav byli někteří oblečeni v trikách oblíbené neonacistické značky Thor Steinar a nikterak se netajili ani se svým runovým tetováním, jež jasně odkazuje na nacistickou symboliku.
Od 12 hodin můžete přijít vyjádřit prostest s ukončením činnosti legendárního pražského squatu před sídlo instituce UIZ, která k vyklizení dala podnět a najala k tomu agenturu pochybného ražení. Důležitý bude také další osud vily, ale i přilehlých lokalit, neboť UIZ se už před časem pokusila zcelit zdejší pozemky, což ukazuje na záměr tuto lokalitu prodat.

Piráti prodali svůj poklad

Internetovou stránku The Pirate Bay koupila společnost Global Gaming Factory X AB za 60 milionů švédských korun. TPB funguje jako zprostředkovatel filmů, hudby nebo softwaru. Za její provozování byli zakladatelé stránky nedávno odsouzeni a poté sami zažalovali Švédsko za porušování lidských práv. Bývalí majitelé se o osud stránky nebojí, kdyby ji GGF příliš změnila, přišla by o miliony návštěvníků, kteří stránku denně navštěvují. Očekávají naopak její rozvoj směrem k sociální síti. Nový majitel chce vytvořit model, kdy by vlastníci autorských práv dostávali za svá díla zaplaceno. Piráti by zase chtěli vydělané peníze vložit do nadace, která bude bojovat za "svobodu projevu, svobodné šíření informací a otevřenost internetu". To už vypadá spíš jako zbojnictví...

Iggy Pop: Současný rock je nuda

V rozhovoru pro New York Magazine zpěvák Iggy Pop prohlásil: "Podle mně je [rock] v současné době nejhorší hudební formou. Už i průměrná venezuelská skupina kumbie zní líp než nejprodávanější rockové kapely". Rock´n´rollu prý navíc chybí roll a není to žádná zábava. Potvrdil také, že jeho poslední album Préliminaires je jakýmsi alternativním soundtrackem k románu Michela Houellebecqa Možnost ostrova.

Haruki Murakakami o 1Q84

Na webové stránce japonského deníku Daily Yomiury vyšly (v anglickém překladu) dvě části rozhovoru se spisovatelem Haruki Murakamim, jehož dvojdílný román 1Q84 byl v Japonsku letos vydán (sedm let po knize Kafka na pobřeží). Autor zde přiznává inspiraci románem 1984 George Orwella nebo to, jak ho ovlivnily rozhovory, jež vedl se stoupenci sekty Óm Šinrikjó (kniha s nimi vyšla v roce 1998 pod názvem Undergoround), která v roce 1995 zaútočila na tokijské metro nervovým plynem. Zmiňuje tu také své překladatelské úsilí (do japonštiny přeložil například Velkého Gatsbyho F.S. Fitzgeralda a Co chytneš v žitě J.D. Salingera) nebo připravovanou filmovou adaptaci románu Norské dřevo, kterou bude natáčet Vietnamec žijící ve Francii, režisér Tran Anh Hung.

Objevem v tanci je Kateřina Stupecká

Letošní Cenu Sazky za objev v tanci dostala v pátek 26.6. v O2 Areně na závěr mezinárodního festivalu Tanec Praha tanečnice a choreografka Kateřina Stupecká. A to především za svoji sólovou choreografii Da Capo. Cena je dotovaná částkou 400 tisíc korun, za kterou musí vítězka připravit novou taneční inscenaci. Stupeckou nakonec vybrala mezinárodní porota, která se rozhodovala ještě mezi DOT504 (a inscenací 100 Wounded Tears slovensko - řeckého choreografického týmu Jozef Fruček a Linda Kapetanea), Lenkou Bartůňkovou a Dorou Hoštovou (Do světa), souborem 420people (Golden Crock), Adélou Laštovkovou Stodolovou (Malá smrt), souborem Nanohach (Miluj mě) a tanečníkem a choreografem Jiřím Bartovancem (When my mind is rocking, I know it's 7).

Cenu Tanečník / tanečnice roku dotovanou 20 tisíci korunami si odnesla Nataša Novotná ze 420people. Cenu diváků přehlídky Česká taneční platforma získal Karel Vaněk za choreografii Orphans, kterou věnoval své nedávno zemřelé taneční i životní partnerce Evě Černé (společně vystupovali jako Černá & Vaněk Dance). Institut světelného designu předal zvláštní ocenění Tomáši Morávkovi, který popřál hodně štěstí i dalším scénickým "světlonošům".

Ocenění slavnostní večer zvládli. Trochu v něm však plaval Marek Vašut, který předčítaný text viděl na scéně zřejmě poprvé...

Michael Jackson na padesátce amerických titulek

La Repubblica.it, internetová verze stejnojmenného tištěného italského deníku, nabídla svým čtenářům galerii padesáti titulních stran amerických novin, které přinášejí zprávu o úmrtí "popového krále" (i vynikajícího tanečníka proslulého měsíční chůzí a rukou v rozkroku) Michaela Jacksona. Na mnohých titulkách se navíc objevují také nekrology Farah Fawcett, hollywoodské hvězdy 70. a 80. let.

"Shitcom" divadla Sklep

"Shitcom" divadla Sklep, z Wartburg Movie Show, ČT 1999. Hrají: Hana Pafková, Jiří Macháček, Lenka Vychodilová a Tomáš Hanák.

Zdemolovaná americká nádraží

Memfis, Union Station v roce 1912

Memfis dnes

Blog The Infrastructurist - America Under Construction se v jednom z posledních příspěvků zaměřil na zdemolovaná vlaková nádraží. Vybral jedenáct objektů z období konce 19. a začátku 20. století, které především s úpadkem železniční dopravy přestaly fungovat tak, jak by si jejich majitelé přáli. Většina jich byla zbourána v 60. letech minulého století a na jejich místech teď stojí moderní nádražní budovy, nevzhledné kancelářské objekty, parkoviště anebo vůbec nic...

Daniel Richter

V pátek 26. 6. převezme německý malíř Daniel Richter (1962), rekrutující se původně z hamburské pankové subkulturní komunity, jednu z nejvýše dotovaných evropských uměleckých cen Kunstpreis Finkenwerder (v minulosti obdržel například Američan George Rickey nebo Němec Neo Rauch). Porotu podle jejího vyjádření zaujala především Richterova schopnost aktualizovat pro současnost tradiční malířské médium. Autorovy obrazy se často zabývají, byť i latentně či kódovaně, událostmi z nedávné historie či ostře glosují dění v současné společnosti – rozehnaná komunistická demonstrace v Hamburku-Barmbeku (Nerdon, 2004), policejní razie proti dealerům drog ve Frankfurtu (Taunus, 2000) nebo drama afrických utečenců prchajících do Evropy na lodích a jiných improvizovaných plavidlech (Fatifa, 2001). Část Richterovy malířské produkce lze směle zařadit do širokého proudu politicky angažovaného umění, které, jak vidno, má nějaký dopad a především zpětnou vazbu.

Karlovarské hvězdy

Filmové festivaly nejsou jen svátky filmu, ale také lovců zážitků a autogramů. Zatímco filmový labužník přebíhá ze sálu do sálu, aby toho stihl nakoukat co nejvíc, milovníci bulváru si nenechají ujít šanci zahlédnout někoho, koho jinak vidí jen v televizi, nebo na předních stránkách oblíbeného čtiva. Aby bylo o čem mluvit na návsi, v hospodě nebo Facebooku! V Karlových Varech se ti první budou moci letos kochat tím nejlepším z festivalu v Cannes, ti druzí zas ošlehanou tváří Antonia „Zorra“ Banderase, Johnem „v kůži“ Malkovichem nebo Isabelle „zvrácenou pianistkou“ Huppertovou.

Barevné Rusko 1909

Přesně před sto lety nabídl fotograf Sergej Michajlovič Prokudin-Gorsky carovi Mikuláši II., že zachytí "ruskou duši" na barevných fotografiích. Prokudin-Gorsky patřil k průkopníkům barevné fotografie a zabarvení na snímcích vytvářel tak, že překrýval tři vrstvy obrazu v různých barvách. Mimo jiné takto zachytil spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého. Jeho obrazy tak zdaleka nevypadají jako jiné dobové snímky. Kdyby lidé zachyceni na nich nenosili trochu jiné oblečení než my, klidně bychom mohli říct, že byli vyfotografováni včera...

Revoluce!

Také už vás nebaví dělat věci stále stejným způsobem?

Vyzkoušejte i vy ComfortWipe!

Opuštěná města

Přestože města dnes co do počtu obyvatel rostou, najdou se i taková, která se postupně vylidnila. Kromě známého města Pripjať na Ukrajině, které bylo vysídleno po černobylské katastrofě jsou to většinou města, založená v místech těžby rud, které byly postupně vytěženy. To je případ například japonského ostrova Gunkanjima, kde po hornících zůstal zdevastovaný betonový komplex. V americké Centralii zase déle než deset let hořelo v podzemí nevytěžené uhlí. Osudy těchto měst a fotografie z nich najdete zde.

Cena německých knihkupců Magrisovi

Mírovou cenu německých knihkupců letos dostane Ital Claudio Magris. Magris vyučuje německou literaturu na univerzitě v Terstu od roku 1978. Česky vyšla jeho monografie Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře (Triáda, 2001) nebo kniha Dunaj (Odeon, 1992), v níž se zabývá střední Evropou před rokem 1918. V loňském roce patřil Magris k favoritům mezi kandidáty na Nobelovu cenu za literaturu. Cena bude autorovi předána na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem 18. října.

Terminátor vs. Jidáš

Nový díl Terminátora byl úspěšně nasazen ve světových kinech, nicméně pojďme zavzpomínat na Terminátora starého. Toho, který se před 2009 lety pokusil zachránit Ježíše Krista...

Tuto noc mě zabil Google

Před pár dny se na mailinglistu nettime objevil příspěvek novináře Domenica Quaranty, který popisuje, jak Google "zabil" veškeré jeho účty. V článku Tuto noc mě zabil Google popisuje, jak se poránu snažil otevřít svůj email, ale objevila se jen krátká zpráva: "Omlouváme se, váš účet byl deaktivován." Ztratil tak přístup nejen ke svým emailům, ale i obrázkům, uloženým na spojitém Picasa webu, videím na You Tube (které ukládal pod stejným uživatelským jménem), dokumentům na Google Documents, webovým stránkám, velké části svých online materiálů z posledních dvou let. I když tvrdí, že neporušil žádný zákon, Google na jeho emaily prozatím nereaguje. My všichni, jejichž emailový účet "patří" Googlu, svým kliknutím stvrzujeme, že souhlasíme s tím, aby nám Google dočasně či napořád zastavil poskytování svých služeb, a to aniž by o tom musel předem informovat. Je to pohodlné, mít "gmailovou adresu", propojenou s dalšími přidruženými službami, ovšem nikoliv tak úplně bez rizika.

V kalifornském "Googleplexu" se skrývá komplexní systém. Google jako nejznámější vyhledávací engine používá většina z nás, vyhledávání je díky němu rychlé a jednoduché. Negativní aspekty Googlu zkoumá studie autorů Ippolita Collective (The Dark face of Google), kterou z italštiny pro čtenáře nettime přeložil Patrice Riemens. Pod rouškou otevřenosti a demokratického přístupu, s využitím kolaborativních vývojových metod a "svobodného" softwaru buduje Google svůj sen: "Celý internet do Googlu". Studie Ippolity kritizuje demagogii tohoto přístupu, kdy se zdá, jakoby v chaosu Webu mohla jen skvělá technologie zaručit transparentnost vyhledávacích procedur. Systém Googlu, využívající kritéria a filtry, které nejsou zveřejňovány, označuje za "demokracii filtrovanou technologií."
Indexační algoritmus PageRank[TM] přiděluje digitálním datům hodnoty podle odkazů, spojených s každou webovou stránkou. Rychlost výsledků vyhledávání je možná pouze díky drastickému procesu primární selekce. Některé filtry upřednostňují jazyk (např. při cestě na Slovensko vyhledavač najednou chrlí slovenské stránky), jiné možná orientují uživatele do specifických oblastí. Vyhledávání s Googlem tedy není tak úplně transparentní, jak se zdá.
Ippolita chce upozornit na to, že o této problematice neprobíhá dostatečná diskuse: “Lze získat hromady specializovaných technologických manuálů, sociologové neustále blábolí o “síťové společnosti”, politici si začínají představovat “otevřenou společnost”, v níž by sítě tvořily substrát globální demokracie. Ovšem kolik oddaných surfařů ví přesně, co je to algoritmus? Určitě velice málo.” Většina z nás přesto tak nějak věří algoritmu Googlu, který urychleně řadí výsledky vyhledávání, a tím směruje naši zkušenost na webu.

Co koupit za sto západních marek?

To byla otázka, kterou v přelomovém roce 1989 řešili obyvatelé východního Německa, když spadla Berlínská zeď a došlo ke sjednocení země. Vláda druhdy západního Německa nabídla svým východním sousedům 100 marek pro každého na uvítanou.

Německá umělkyně Peggy Meinfelder začala v rámci projektu Meine ersten 100 Westmark (Mých prvních 100 západních marek) sbírat předměty, které si tehdy vyjukaní "východňáci" v opojení západní civilizací pořídili. Vévodili samozřejmě panenky Barbie, řady tranzistoráků, tzv. plísňáky a křiklavé neonové batohy. Objevila se i kniha o 2000 letech křesťanství! U pamětníků českého přerodu se může dostavit pocit nostalgie či dokonce déja vu.

K předmětům Meinfelderová připojila osobní vzpomínky tehdejších kupců a svou pozorohudnou sbírku vystavila na internetu i v rámci výstavy Monument transformace 1989 - 2009, která probíhá až do 30.8. 2009 v 2. patře pražské Městské knihovny v prostorách Galerie hlavního města Prahy. K vidění je tu řada videí a objektů i několik kreseb, které mapují společenské transformace v různých zemích světa během uplynulých dvaceti let, počínaje Českem a konče třeba Filipínami či Řeckem. Výstavu kurátorsky připravovali Vít Havránek a Zbyněk Baladrán po dobu dvou let.

Milostpán Cok

Na webu se objevil desetiminutový animovaný snímek Francka Diona. Milostpán Cok je typický nenasytný kapitalista, pro nějž je zisk vždy na prvním místě. Má obrovskou továrnu na zbraně a kvůli svému úspěchu se stal uznávanou celebritou. Jednoho dne se rozhodne vyměnit dělníky u pásů za výkonější roboty... Režisér kombinuje 2D a 3D animaci a obrazu dodal výrazný měděný nádech. Na působivosti mu dodává hudební doprovod Pierra Cailleta. Snímek získal několik cen na různých festivalech, možná i proto, že mu všude rozumějí. Je totiž beze slov!

Řekni proč a neplať!

Veřejná knihovna v San Franciscu vyhlásila netradiční amnestii pro své uživatele, kteří se zpozdili s vracením knih. Jejich dluh, maximálněvšak do 5 dolarů na knihu, jim byl odpuštěn, pokud při vracení uvedli, proč knihu nevrátili dřív. Objevilo se tak plno netradičních historek: jedna žena nevrátila knihu v krásné kožené vazbě proto, že v ní byly hezké ilustrace a v její knihovně vypadala luxusně, skupina studentů zase neměla na vracení čas, protože zachraňovala mořské savce. Amnestie byla nakonec úspěšná a knihovně se vrátilo 29 228 dokumentů, když při amnestii v roce 2001 to bylo pouze 5 000 dokumentů.

Herce a zpěváky zásadně nemučit

V Divadelních novinách č. 12/09 stojí za přečtení rozhovor (na dvě tiskové strany) s režisérem Danielem Špinarem. "Divadlo vnímám zasazené do své doby, která je hodně vizuální. I proto mě šokují režiséři, kteří se nezajímají o současnou architekturu, o design nebo módu. Ze stejného důvodu mi vadí přežívající nevkus a kašírovanost českého divadla. U nás se vizuální složka stále podceňuje, dělá se tu divadlo minulého století," uvažuje například trefně mladý režisér, jehož Vojcek rozvířil vinohradské bažiny. A konstatuje, že herce je při práci třeba nadchnout, ale nemučit.

A hle, vypadá to jako zpráva bulvární úrovně, ale je to zkrátka jen novinka ze světa divadelního managementu a režie. O mučení by mohli zřejmě aktuálně nejkompetentněji pohovořit zpěváci Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Jejich šéf Luděk Golat je prý nutil do sexuálních scén, až se prostě vzepřeli. Golat je z vedení příspěvkové organizace města čerstvě odvolaný a objevivší se pornonahrávkou, ve které bývalý ředitel vystupuje, se zabývá policie. Do příští sezony, která bude 90., jubilejní, tedy vkročí (doufejme, že pravou nohou) divadlo s novým ředitelem, který by měl zřejmě přes léto vyjít z konkurzu.

Jak se to má obecně se sexuálními scénami na jevišti? Těžko říct, co je málo, co je moc, důležitý je kontext inscenace. Takže jsem ani nepočítala, kolikrát se masturbuje ve Vojckovi.

Filmy pro ty, co nemají čas koukat na filmy

Shrnutí filmů, knih nebo divadelních her do co nejúspornějšího tvaru není nic nového. Autoři stránky 3 Frame Movies využili formát komiksu pro zkrácení svých oblíbených filmů. Na každý film si vyhradili pouhá 3 políčka. "Je váš životní styl tak zajímavý a hektický, že nemáte čas koukat na filmy?" Pusťte si na přehrávači Supa-Veee Pána prstenů, Pátek třináctého nebo dokonce Kurosawův snímek Žít v jejich zkrácené verzi! A pokud tu požadovaný snímek nenajdete, můžete si ho po kliknutí na tlačítko "order a movie" prostě objednat.

Naředěná Mléčná dráha

Snímek nahoře ukazuje, jak vypadá Mléčná dráha v místě bez většího světelného znečištění (Lamington v Utahu s populací 217 obyvatel), spodní v místě s větším osídlením (Orem v Utahu s populací 400 000 obyvatel).

Podle článku v magazínu Cosmos Online se stále zmenšuje skupina lidí, kteří mohou vidět hvězdy na obloze. Už jedna pětina obyvatel světa (v USA jsou to 2/3 obyvatel, v Evropě 1/2) dnes nemá možnost vidět naší domovskou galaxii, Mléčnou dráhu. Důvodem je světelné znečistění, které vzniká především v hustě obydlených místech. Astronom Connie Walker označuje pohled na hvězdnou oblohu dokonce za národní bohatství, podle některých výzkumů má špatný výhled vliv i na naše zdraví. Podle výzkumů nejvíce ovlivňuje rakovinu prsu, protože umělé světlo narušuje vznik hormonů v těle. Můžeme na tom něco změnit?

Jazyky, které se ztrácí

Na webové televizi Bablegum můžete shlédnout hodinový dokument The Linguists, který sleduje cestu dvou lingvistů - Davida Harrisona a Gregoryho Andersona - kolem světa, když pátrají po mizejících jazycích.

Husajnovy paláce

Letošní fotografie Richarda Mosse z paláců Saddáma Husajna.

Fenomén barva

Výstava Fenomén barva Pavla Trnky (1948) v malé pražské soukromé Galerii Havelka představuje obrazy a skleněné objekty inspirované pobytem v Japonsku. Minimalistický výraz, koncentrovaná barevnost, čisté barevné a poměrové vztahy... Na české prostředí neobvyklá, obsahem a narativností nezatížená osvěžující prezentace. Lze navštívit do 30. 6.

Robo-apokalypsa

"Kdysi dávno existoval svět v němž žili roboti. Jednoho dne se však rozbil hlavní generátor a svět upadl do spánku. Vraťe život na svět!" To je legenda robotické flashové hry, která ohromí zejména detailně propracovaným, industriálně-viktoriánským prostředím, kterým budete svého robota provádět.


Začít

Časové výřezy JOHNA HEARTFIELDA

Německý umělec John Heartfield (vlastním jménem Helmut Herzfeld) vytvořil v letech 1930 – 1938 soubor ostrých politických koláží, které jsou dodnes symbolem heroického zániku Výmarské republiky a nástupu totální hitlerovské diktatury. Dadaista Heartfield objevil techniku fotomontáže jako účinného prostředku uměleckého boje proti nacistické propagandě. Od té doby se stala fotomontáž základní a účinnou výbavou politického umění platnou dodnes. Berlínská výstava ZEITAUSSCHNITTE nabízí až do 31. 8. aktualizovaný pohled na autorovu tvorbu v rozmezí let 1918 - 1938. V doprovodném katalogu jsou probírány Heartfieldovy umělecké a politické aktivity, témata a motivy, kterými se zabýval, stejně jako výrazové postupy a jazykové strategie, které ve své tvorbě používal.

Epigoni Pavla Kouteckého?

Jméno dokumentaristy Pavla Kouteckého (1956 – 2006) netřeba na těchto stránkách příliš představovat. Nejnověji je spojováno s celovečerním dokumentem Občan Havel, který po Kouteckého tragické smrti dokončil dokumentarista Mirek Janek. Na Kouteckého památku byla vyhlášena Cena Pavla Kouteckého, která byla letos udělena již potřetí. Vyhlášení proběhlo v pondělí 8.6. v divadle Archa a z devadesáti vybraných filmů zvítězil časosběrný dokument Tomáše Škrdlanta Nevítaní o tělesně postižených z dětských domovů.

Téma dokumentu je velmi silné a ačkoliv svádí k sentimentu, nabízí se v něm řada důležitých a dosud nezpracovaných témat: například postoj bývalého režimu k tělesně postiženým dětem, které byly automaticky po narození poslány do ústavu. Rodiče se jich postupně zřekli a v dospělosti byli, zcela nepřipraveni, vrženi do "normálního" světa. Škrdlant sledoval osudy pěti z nich po dobu dvaceti let: většina z nich nelehkou situaci ustála a dokonce založila vlastní zdravé rodiny, někteří se však nevzpamatovali vůbec.
Bohužel, z tak silného tématu, navíc sledujícího proměny lidí a jejich příběhy během dvaceti let, se dalo vytěžit více. Dokument je příliš dlouhý, často se opakuje a nechává se strhnout silou jednotlivých postav, aniž by s nimi nějak pracoval či jejich výpovědi formálně ozvláštnil. Také konfrontace lidí tehdy a nyní, tak vděčná právě pro film (viz třeba časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové), ve filmu není příliš využita. Stejně tak problém ústavní péče za minulého režimu je jen letmo zmíněn ve výpovědích některých postižených a vyznívá celkově do prázdna.

Síla dokumentovaných příběhů a lidí přeci nestačí k vytvoření silného snímku. K tomu je třeba přistoupit tvůrčím způsobem, což se v tomto případě nestalo. Oceňuji morální postoj Tomáše Škrdlanta (určitou dobu natáčení dokumentu dokonce hradil na vlastní náklady, apod.) i délku příprav filmu, ale to podle mého ještě následovníka Pavla Kouteckého nedělá. Nebo měla být udělená Kouteckého cena spíše důkazem lidských, než filmařských kvalit?

Tomáš Škrdlant natočil od roku 1990 přes 60 autorských dokumentů, převážně s ekologickou, psychologickou a sociologickou tematikou. V roce 1996 vydal knížku Demokracie přírody a na Masarykově univerzitě v Brně vede od roku 2000 semináře nelineárního myšlení. Je spoluautorem knihy Skrytá pravda země (Zdeněk Neubauer, Tomáš Škrdlant, Mladá Fronta edice Kolumbus 2005).

Pracovně vytížený Pullman

V magazínu The Oxonia Review vyšel krátký rozhovor se spisovatelem Philipem Pullmanem (trilogie Jeho temné esence nebo série detektivních příběhů pro mládež se Sally Lockhartovou v hlavní roli). Pullman hovoří o tom, jak pro nové vydání Esencí připravuje obrazový materiál, sestavuje výběr z pohádek bratří Grimmů, uvažuje o novele o jedné z ústředních postav Esencí, Willovi a také povídkách o Sally Lockhartové, rád by napsal knihu o narativních prvcích, jednou možná i autobiografii a také se zmiňuje o další připravované filmové adaptaci jedné z jeho knih, Hraběte Karlsteina (česky zatím nevyšlo), jeho vůbec první knihy pro děti, kterou by měl do animovaného filmu převést Henry Selick.

100% muži přitvrdili V+W+J

Příznivci tvorby Osvobozeného divadla dostali dárek už před dvěma lety, kdy Supraphon vydal komplet sedmi cédéček s třicítkou inscenací Osvobozeného divadla z let 1929 - 1938. Jejich nedílnou součástí jsou ovšem "osvobozené" hitovky Voskovce, Wericha a Ježka, z nichž mnohé doslova zlidověly, případně se dostaly do repertoáru dalších a dalších interpretů: Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda... (což je opravdu jen minipříklad).

Název písní Pochod stoprocentních mužů a Nashledanou v lepších časech v novém století zmutoval do názvu CD, kterým se k Osvobozenému divadlu vracejí hardcoreové, metalové a rockové kapely - Hudba 100% mužů aneb Nashledanou v lepších časech. Tvrdší partičky nahrály ve vlastním podání několik hitovek - například Fourth Face píseň Babička Mary, Dark Gamballe Tmavomodrý svět, Bandit Astronaut Proč nemohu spát, Post-it Ezopa a brabence, Atari Terror Holduj tanci, pohybu, Scream of the Lambs Hej rup! Chceme žít.

V+W+J by možná koukali, ale v hrobě se obracet nemusí.

Filmové radosti z Cannes přicházejí i k nám

Nejprestižnější světový filmový festival v Cannes skončil sice už před třemi týdny, ale několik festivalových snímků budeme moct zhlédnout v následující sezóně i v našich kinech.

Především se jedná o vítězný snímek z letošních Cannes, Bílou stuhu Michaela Hanekeho. Toto černobílé drama zachycující morální úpadek německé vesnice v podvečer první světové války působí i dnes aktuálně. O jeho premiérovém uvedení se uvažuje v rámci letošní Letní filmové školy a do české distribuce ho uvádí Artcam.

Do našich kin zavítá i kontroverzní a temný Antikrist Larse von Triera, v němž hlavní ženskou roli ztvárnila Charlotte Gainsbourgová (na fotce), která za ni získala v Cannes cenu.

O uvedení svého filmu Bába do české kinodistribuce uvažuje i česká režisérka a scenáristka Zuzana Kirchnerová Špidlová, která za svůj dvacetiminutový bakalářský film na FAMU získala v Cannes hlavní cenu v sekci studentských filmů. Bába bude k vidění na letošním festivalu v Karlových Varech a Špidlová zvažuje distribuci snímku v Aeru a Svěrozoru společně s dalším krátkometrážním snímkem.

Předsedkyně letošní festivalové poroty v Cannes, herečka Isabelle Huppertová, natočila s režisérkou Claire Denisovou film Bílé maso o postkoloniálním dědictví bílých farmářů v afrických státech. Do našich kin se plánuje jak uvedení tohoto nejnovějšího snímku Denisové, tak jejího filmu 35 panáku rumu, který bude mít českou premiéru na MFF v Karlových Varech, kde ho uvede režisérka osobně, a poté zamíří do českých kin.

V září bude v českých kinech Hlad. Britsko-irský snímek režiséra Steva McQueena, mimochodem jednoho z nejuznávanějších současných vizuálních umělců, získal Zlatou kameru za nejlepší debut v Cannes už vloni.

Z dalších festivalových radostí uvidíme v brzké době také snímek Woody Allena Užívej si, co to jde, který se po "barcelonském výletě" zase vrací k pichlavé newyorské komedii. Režisér Gaspar Noé, známý u nás svým kontroverzním snímkem Zvrácený, se ve svém novém filmu Vejdi do prázdna, jenž se odehrává v halucinační atmosféře současného Tokia, zamýšlí nad hloubkou sourozeneckého vztahu.

Jiná festivalová planeta

Hudební festival Planet Fest k nám pravidelně přiváží nejčerstvější zahraniční hosty, především z ranku kytarovek. I letos přivezl několik neohraných a několik ohranějších hvězd a hvězdiček, přesto posluchači neprojevili velký zájem. Podle organizátorů navštívilo největší magnet festivalu - první koncert britských Orbital u nás - na šest tisíc návštěvníků. Na vině bylo také počasí: teploty spadly pod 15 stupňů a mělo pršet (a pršelo). Kdo se do Tábora nevydal, však může jenom litovat, protože hned tři koncerty rozhodně stály za to!
Nejprve to byli pop punkáči (nebo spíš nu raveři) Klaxons, kteří publikum pořádně rozskákali. Skočnou atmosféru narušil jen špatný zvuk u prvních skladeb. Skupina hrála především osvědčený materiál z jejich debutové a zatím i jediné desky Myths of the Near Future, za niž získali cenu Mercury Prize pro britské album roku 2007. Mohli být spokojeni i ti, kteří netrpělivě očekávají druhé album, protože se tu mihlo se i několik zbrusu nových songů.
Druhým vrcholem byli zmiňovaní Orbital. Ti právě vydali (slabší) bestofku Orbital: 20 a jejich koncert byl jakýmsi průřezem dosavadní tvorbou. Občas se zvrhl spíše v djský set, ale na síle to neubralo. Kovový zvuk kvalitně oplechoval do té doby trochu mrznoucí publikum. Bratři Hartnollovi navíc bavili svými led baterkami umístěnými vedle očí, takže připomínali žáby. Kdyby přidali ještě pár osvědčených hitů (chyběl mi zejména Funny Break), mohlo to vypadat jako když to Myšpulín s Pinďou rozjížděli v převlečení za skokany na louce u Blaťáku.
Třetím zážitkem byl další premiérový koncert u nás, a to švédského tria Peter Bjorn and John, které na jaře vydalo své druhé album Living Thing. Vychladlé publikum, z něhož na sobotní program zbyla jen hrstka, a které navíc se začátkem koncertu začal skrápět déšť, nebylo pro navození koncertní atmosféry zcela ideální. Charismatický frontman Peter Morén, jenž ve své kostkované flanelové košili nejdřív připomínal stydlivého dřevorubce ze severských hvozdů, však brzy přesvědčil, že kapela přijela publikum především pobavit. Neustále poskakoval, pobíhal po pódiu, roztleskával posluchače a předváděl kouzla se svou kytarou, až zcela vymazal chladné počasí. Skupina zahrála materiál z obou alb a největší ohlas samozřejmě sklidila s hitem Young Folks, který znali i ti, jimž název kapely nic neříkal.
Z ostatních zahraničních hostů trochu nudili Trans-Global Underground, úplně nudili White Lies a po chvíli zcela omrzeli namachrovaní Pendulum s neustálým vykřikováním "Watch This!". A nic! Přesto to v tu chvíli vypadalo, jako by se někteří páteční odpadlíci na sobotní půlnoc zase vrátili. Ten emo cajdák vám ale nezapomenu!
Organizace festivalu byla slušně zvládnutá (i když holohlavců u vchodu jsem se trochu bál), k čemuž jistě přispěla i malá účast. Slabší už byla dramaturgie. Velký festival by si zasloužil víc než jednu stage (taneční stan rozhodně nepočítám jako stage!). Pořadatelům chyběla i větší odvaha, pokud jde o účast domácích kapel. Na festivaluvé všudybudy UDG, Vypsanou fixu nebo Gaia Messiah těžko nalákají stejné publikum, jako na zmíněné zahraniční hosty. Ve srovnání se zahraniční špičkou pak český průměr ještě víc zešedne. Ten, kdo si podobné kapely rád nechal ujít navíc neměl možnost uniknout jinam, než do pivního či tanečního stanu nebo na sportovní exhibice (to ovšem jen odpoledne). To by se na letním festivalu, který se snaží ostatní přečnívat stát nemělo!

Malíř Uwe Lausen

Ve věku svých 29 let spáchal německý umělec Uwe Lausen (1941) sebevraždu. Stalo se tak v září roku 1970. Během jednoho desetiletí předtím, v rozmezí let 1960 - 1970, vzniklo plnokrevné umělecké dílo, které předjímalo revoluční studentské události roku 1968, ovšem bez shody, souhlasu a výhledů na lepší časy. Lausen se ve své tvorbě snažil především vypořádat se s rolí a možnostmi individuality ve společenském kontextu Německé spolkové republiky 60. let. Vrcholná díla spadají do let 1966-70, kdy Lausen tematizoval politický a společenský underground v Německu, včetně ilegální drogové scény nebo světa nekonečných a v mnohém velmi destruktivních soukromých večírků "bez východiska".V roce 2010 při příležitosti 40. let od umělcova úmrtí připravuje Schirn Kunsthalle ve Frankfurtu nad Mohanem jeho velkou retrospektivu. Museum Gunzenhauser v blízkém Chemnitzu (bývalý Karl Marx Stadt) vystavuje už nyní (až do 25. října) Lausenovo malířské dílo z období let 1965 - 1968. Jedinečná příležitost na dosah ruky.

Lapeni v sítích

Čas, který trávíme na sociálních sítích se za rok téměř zdvojnásobil. Nejpopulárnější a nejrychleji rostoucí sítí je dnes Facebook: zatímco loni na něm uživatelé strávili 1,7 miliard minut, letos to je už 13, 9 miliard! Druhé nejoblíbenější síti, My Space, naopak počet strávených minut klesl ze 7, 3 miliard minut na 4, 9 miliard. Třetí místo obsadil blogovací systém Blogger, čtvrté Tagged.com a pátý je Twitter. Z průzkumů vyplynulo, že zájem uživatelů je vrtkavý, jak to ukazuje právě pád zájmu o My Space, který byl dlouho nejoblíbenější sociální sítí.

Výstava Válka a medicína v Drážďanech

Německé muzeum hygieny v Drážďanech má pro českého návštěvníka mnoho výhod. Je blízko, dělají se tam promyšlené, podnětné a nestandardní výstavy a dokonce se tam mluví česky. Stačí kliknout a dozvíte se vše potřebné.

Nyní je tu možnost navštívit výstavu Krieg und Medizin, která shromáždila exponáty ze dvou institucí Wellcome Collection, London a Deutsches Hygiene-Museum. Věnuje pozornost ambivalenci smrti a záchrany života v době lokálních i světových konfliktů. Vedle uměleckých děl jsou tu představeny dobové fotografické, propagační a filmové dokumenty. Výstava trvá do 9. srpna a není vhodná pro děti do 14 let.

Můj mléčný zub

"Myslim, že ty brejle nefungujou..."

Blogerka, která si říká Inhae vytváří od letošního března blog My Milk Toof, který je složen z fotografického komiksu. Používá v něm pixelaci a tak, zatímco si postavička v popředí čte, jiná postava za ní přitom připravuje malý lunapark, kde by si oba mohli hrát. Příběh pak končí lakonickým "čtu si, neotravuj". Hlavními hrdiny tohoto příběhu jsou dva mléčné zuby. Inhae k tomu říká: "Když jsem byla malá, položila jsem si mléčný zub pod polštář a ráno našla třpytivý čtvrťák. Co se ale stalo s těmi zuby? Kam šly? A vrátí se? O mnoho let později stál malý zub najednou ve dveřích. Byl mi povědomý. Jmenoval se malinkatý. Vítej doma můj mléčný zube!"

Lynchova plovárna II

Režisér David Lynch již spustil svůj Interview project. Cílem je za 70 dnů ujet 20 tisíc mil a vyzpovídat 121 lidí, z různých koutů USA. Rozhovory trvají jen pár minut, u každého je krátké zasazení do souvislostí a zobrazení místa, kde se odehrál. Nový rozhovor by se měl objevit každé tři dny.

Piráti v parlamentu?

Zatímco v Čechách létala vajíčka, ve Švédsku probíhající volby do Evropského parlamentu trošku okořenil známý spisovatel Lars Gustafsson, básník, kritik a profesor filozofie na Univerzitě v Texasu. Ve švédských novinách Expressen mu před pár dny vyšel článek s názvem "Why My Vote Goes To the Pirate Party" (Proč jde můj hlas Pirate Party), v němž vysvětluje, proč se ve volbách rozhodl volit pirátskou stranu, která mj. prosazuje reformy v zákonech o copyrightu, podporu soukromí na internetu a transparentnost státní administrativy. O překlad do angličtiny se promptně postaral švédský novinář Rasmus Fleischer, jeden ze zakladatelů pirátské asociace Piratbyrån (The Pirate Association or Bureau of Piracy).

Hrajte tělem!

Na právě probíhající výstavě videoher E3, v americkém Los Angeles představují herní vývojáři trendy, které nás v budoucnu čekají. Zatím nejvěší úspěch sklidila společnost Microsoft se svým Projektem Natal. Jedná se o doplněk ke konzoli Xbox 360, který umožní ovládat hry a jiné aplikace zcela bez ovladačů. Můžete tak bojovat s protivníky nebo příšerami holýma rukama, jezdit formulí a točit přitom virtuálním volantem nebo si zahrát fotbal jako táta Homolka s patičkou a fofrovačkou. Na trhu by měl být Natal v příštím roce. Svou šanci jistě využije i pornoprůmysl...

Tiananmen po 20 letech

Dnes si připomínáme masakr studentů protestujících proti čínskému totalitnímu režimu na Náměstí Nebeského klidu, který se stal přesně před dvaceti lety. Můžete si prohlédnout fotografie, přečíst vzpomínku novináře agentury Reuters Grahama Ernshawa, podívat se na ukázky z dokumentu The Gate of Heavenly Peace, navštívit virtuální muzeum Číny v roce 1989 nebo si poslechnout rockovou hymnu demonstrantů.

Orange pro Robinsonovou

Literární cenu Orange, udělovanou spisovatelkám píšícím v angličtině letos získala Američanka Marilynne Robinsonová za svůj třetí román nazvaný Home. Do češtiny byl v loňském roce přeložen (Daniela Theinová) její debut Ztrácení, z roku 1980.

Hergého muzeum

Druhého června otevřelo své brány nové Hergého muzeum (Musée Hergé), zbudované díky finanční podpoře kreslířovy manželky Fanny Rodwellové (údajně cca 20 milionů eur) podle projektu francouzského architekta Christiana de Portzamparc. Budova se nachází asi 30 km od Bruselu, v Nové Lovani (Louvain-la-Neuve). Hergé, tvůrce proslulého Tintina, je jedním z nejslavnějších autorů komiksů na světě a důstojnou prezentaci si bezpochyby zasloužil. Bohužel, slavnostní otevření provázela podle listu Le Figaro menší ostuda, protože zástupci muzea hojně přibyvším novinářům zakázali filmovat a fotit přímo v expozici, patrně aby neukradli vystaveným originálům duši. Věc zvláště tragikomická v době, kdy se vlivem internetové kultury sdílení (jiní říkají "pirátství") koncept autorského práva otřásá v základech. Asi dvacítka novinářů také z akce demonstrativně odešla. Nové muzeum nabízí ve třech patrech a osmi výstavních sálech celkem 2000 m² stálé výstavní plochy. Vedení muzea prý očekává zhruba 200 000 návštěvníků ročně.

SUNN O))) poprvé v Praze

Festival Stimul a A2 pořádají první český koncert legend experimentálního metalu, americké dvojice Sunn o))). V prostoru pražského novogotického chrámu Sacre Coeur se z kouře vynoří dva muži v černých kápích a s kytarami. Za nimi bude místo oltáře postavena stěna ze zesilovačů, jejichž drtivá síla prochází útrobami a vyvolává mrazení v zádech.

Američtí Sunn O))), tvoření Stephenem O’ Malleym (Khanate, Burning Witch, KTL) a Gregem Andersonem (Goatsnake, Burning Witch, Burial Chamber Trio), jsou největšími současnými hvězdami experimentálního metalu a asi nejpodstatnějším artiklem vydavatelství Southern Lord. Jejich hudba se nestydí za svou stylovou příslušnost, ale dokáže opustit žánrová klišé a invenčně vstřebat vlivy dronového minimalismu, dark ambientu, noise nebo třeba laptopové elektroniky. 

Kapela je pojmenována podle legendárních zesilovačů Sunn, jejichž logo O))) znamená šířící se zvuk. A právě zvuk hraje v dlouhých kompozicích Sunn O))) podstatnou roli. Tvorba kapely totiž opět vrací na scénu hudebního experimentu kytaru, ovšem v poněkud nezvyklé podobě: kytaru jako zdroj dlouhých dronů, tíživě pomalých zvukových stěn a zpětných vazeb, kytaru přivedenou do naprostého extrému. Živé koncerty tohoto dua bývají nezapomenutelnými zážitky – a to nejen proto, že připomínají okázalý pohanský rituál. V prostředí bývalého pražského kláštera a dívčího internátu se bude jejich hudba nepochybně vyjímat.

Alespoň rámcovou představu o podobě koncertu nám může poskytnout série videí z aktuálního turné, které byly před několika dny pořízeny v Rotterdamu. Najdete je TADY.

IndieFilm - žádná Indie, ale nezávislý film

Na začátku května byl spuštěn nový web o nezávislém filmu IndieFilm, který chce rozvířit zatuchlé české prostředí aktualitami ze světa nezávislého filmu. Stránka se denně aktualizuje a přináší tak konečně čerstvé zprávy o menších snímcích, festivalech a dalších událostech! Informace, recenze, DVD, kalendář akcí, televizní tipy i festivaly.
Do budoucna redakce také plánuje rubriky “host“, v níž by měl šanci recenzovat film některý z oslovených filmových teoretiků, a “téma“, kde by se redaktoři dopodrobna zabývali vybraným fenoménem nebo tématem spojeným s filmem.

Jak jsou na tom úřady s rovností žen a mužů?

Úřady měst a obcí v Česku letos potřetí poměřují své síly a soutěží v tom, jak respektují princip rovných příležitostí. Soutěž Úřad roku „Půl na půl" - respekt k rovným příležitostem organizuje Ministerstvo vnitra a obecně prospěšná společnost Gender Studies. "Cílem soutěže je zvýšení citlivosti úřadů k problematice rovnosti žen a mužů a podpora zavádění principů rovnosti a gender mainstreamingu do práce a praxe úřadů samotných," definuje ministerstvo.

Výsledky předchozích ročníků:

2007 - ocenění si odnesl krajský úřad Karlovarského kraje, městský úřad v Přelouči a úřad v Němčicích nad Hanou.

2008 - ocenění získal Krajský úřad Jihomoravského kraje, úřad městské části Praha 10, Městský úřad Žlutice a obecní úřad Milotice.

Ukázat, že jim rovnost žen a mužů není lhostejná, mohou úřady do konce června, kdy mohou na ministerstvo doručit vyplněné dotazníky, kterými se do klání přihlásí. Občané se pak v září dozvědí, jaké vysvědčení kandidáti dostali, respektive kdo prošel a kdo propadl.