V rozlehlé bíle vymalované místnosti stojí dělo. Kanonýr v montérkách si každých dvacet minut navlékne rukavice, sáhne do nekonečných řad nábojů, obřadně naláduje rouru rudým obsahem a střelí do protějšího rohu. Jedenáct kilo speciálního vosku s červeným pigmentem, s nímž jeden z nejznámějších současných sochařů Anish Kapoor pracuje už léta, se s ohlušující ranou přilepí na klky rostoucí z nebohých stěn a pomalu se (se ztrátami) sune dolů na hromadu. Tato pravidelná činnost navozuje směs brutálních představ a neomezované dětské radosti. Proměnlivé dílo se nazývá Shooting into the Corner (2008). V dalších výstavních místnostech vídeňského centra pro umění MAK (Österreichisches Museum für angewandte Kunst / Gegenwartskunst) jsou další tři mastné červené monumenty: Past, Present, Future (2006), polokoule vyrůstající z parket téměř do stropu a velmi pomalu, fatálně opracovávaná ocelovým plátem; Shadow Corner (2008/09), totéž v negativním provedení, a Push-Pull II (2008/09), plát bahnité cirkulárky zakouslý do podlahy a zastavený v čase i se svým udržovacím nástrojem. Britský, původem indický výtvarník Kapoor je znám mj. jako autor obrovských oblých skulptur a architektonických objektů (spolupracoval například se skupinou Future System), v jejichž lesklém povrchu se zrcadlí okolní město. Na voskové svatyně v MAKu se nesmí sahat a nesmějí se fotografovat, když ale zákaz porušíte, dostane se vám jen laskavého napomenutí. A nedotknout se těch vonících monster nelze. Výstava trvá do 19. dubna 2009. – Dovolím si při té příležitosti připomenout, že A2 přinesla s ředitelem MAKu Petrem Noeverem loni rozhovor.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat