"Nemyslím si, že umění končí bronzem a malbou," odpovídá malíř Jiří Načeradský (*1939) v rozhovoru Žena je budoucností muže v Lidových novinách (13.2.09) na otázku Jiřího Machalického, co soudí o nových médiích. A pokračuje: "Na jedné výstavě v zahraničí jsem viděl filmy mladé Švédky, která se inspirovala životem prostitutek v našem pohraničí. Vypracovala perfektní scénář, vystihla skvěle realitu, hned na první pohled jsem poznal, že je to od nás. Celé dílo bylo i výtvarně dokonalé. Když se člověk dívá na videa, tak vidí tisíce únavných kravin, ale tak to musí být, když něco začíná. Máme totiž přehnané představy o starém umění. Známe jen to, co prověřil čas, co zbylo. Nedbat vývoje techniky je nesmyslné. Kdyby mi bylo dvacet, zabýval bych se asi počítačem manipulovanou figurální fotografií. Ale nebudu teď po padesáti letech malování začínat s něčím jiným, když bych měl shrnout své úspěšné i neúspěšné pokusy. Zůstanu u malířství, nové možnosti musí zkoušet mladá generace." Načeradský do 19.2. vystavuje v Galerii Art Praha a jeho slova nejsou nijak objevitelská. Vlastně říká samozřejmost, která ale zdaleka vždycky v praxi samozřejmá není. Proto stojí za to ji opakovat.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat