S Tomem Stoppardem rozmlouval v New Yorku James Mustich, Editor-in-Chief Barnes & Noble Review. Stoppard sem přicestoval kvůli uvedení své adaptace Višňového sadu Antona Pavloviče Čechova Samem Mendesem v Brooklyn Academy of Music.
Mustich připomíná Stoppardovy adaptace Čechovových her - Racka, Ivanova, Višňového sadu - a mluví se Stoppardem o překladech ruské dramatiky a o tom, jak se dramatik snaží šít Čechova současným hercům na míru. Pracuje však při tom s exaktním překladem. Čechova překládá slovo od slova Helen Rappaport a nabízí různé verze překladu, nuance, asociace a vysvětlení.
Jedna z věcí, kterou Stoppard na divadle miluje, je fakt, že je na něm něco pragmatického. Autor například musí znovu pracovat s textem, protože herec potřebuje víc času, aby odešel ze scény. Což je velmi praktická stránka divadla, která psaní pro divadlo zcela odlišuje od psaní jiných textů. Stejně tak jako má rád fakt, že v divadle se všechno děje právě teď, pro jediné konkrétní představení.
"Všechno, co říkám o své práci, je retrospektivní," říká Stoppard. Dodává, že nepracuje podle žádných předem daných principů nebo programu, jak psát hry a jak by měly vypadat.
Stoppard se přiznává k fascinaci divadlem. "Být součástí tohoto světa pro mne znamená pro něj psát. A myslím, že jsem velmi šťastný člověk," uvažuje. A tak se chtěl stát dramatikem mnohem dřív, než dostal nápad na svou první hru.
Pro divadlo začal psát v době, kdy - jak sám říká - začalo být psaní her velmi žhavým druhem psaní. V éře Johna Osborna a "mladých rozhněvaných mužů".
Stoppard se v rozhovoru přiznává, že má doma rozečtených deset knížek najednou a střídavě je odkládá a vrací se k nim. A také k tomu, že jeho předmětem zájmu je momentálně (tedy v prosinci 2008, kdy rozhovor vznikl) první světová válka, protože pracuje na něčem, co se v této době odehrává.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat