fraktály ve filmu

Co má společného animace s fraktály a jak lze malovat zvuk, pochopíte z tvorby rakouské experimentátorky Baerbel Neubauerové, která byla porotkyní studentských snímků na letošním festivalu animovaných filmů Anifest. Neubauerová začala experimentovat s filmem v 80. letech, tehdy ještě s hraným, v 90. letech začala skládat hudbu a kreslit a rýt přímo na filmový pás, podobně jako ve 30. a 40. letech animátor Len Lye. Od nového milénia se paní Neubauerová věnuje 3D počítačovým experimentům, zkoumající mikrokosmos struktur či makrokosmos vesmíru, které jsou si překvapivě navzájem podobné. Její abstraktní hry forem, zvuků a barev mají svůj předobraz v přírodě, ve fraktálech, tedy v drobných nepravidelnostech a tvarových proměnách, z nichž se skládá třeba podmořský svět nebo i běžný řez listem. V teplické části Anifestu představila autorka svou tvorbu a na workshopu, jenž spíše připomínal přednášku, představila software, kterým "maluje hudbu i obrazy" svých filmů. Nyní dokončuje svůj zatím poslední projekt, Fraktální cykly.