Dobrá hudba zdarma! #1

Pokud máte rádi současnou hudbu všech žánrů, rezignovali jste na nakupování CD nebo vinylů a alba raději stahujete z internetu, můžete tak činit i legálně. V rubrice Dobrá hudba zdarma! budeme představovat naše oblíbená vydavatelství, která nabízejí vydávanou hudbu zdarma ke stažení ve formátu mp3.

Prvním z nich je polský label Audiotong, který svou činnost zahájil v roce 2005. Jeho zakladatelé zároveň pořádají koncerty v Krakově, takže značná část vydaných alb je nahrána živě v překvapivých a inspirativních sestavách. Žánrové spektrum Audiotongu je široké: od elektroniky přes hluk, volnou improvizaci až třeba k soudobé vážné hudbě. V seznamu vydaných jmen, který obsahuje přes čtyřicet položek, najdeme hudebníky z celého světa: ty známější, méně známé i nadějné objevy. Namátkou doporučme v Japonsku usazeného Zbigniewa Karkowského (viz obrázek), polské elektroniky Emitera s Arszynem nebo ukrajinského improvizátora Kotru. Nutno dodat, že stránky jsou přehledné, vkusně upravené a v angličtině.

Céline s harmonikou

Louis-Ferdinand Céline - skvělý spisovatel, lékař, antisemita, válečný invalida - to jistě, ale šansoniér? Ano, v archivech jsme totiž kromě úryvku z Cesty do hlubin noci, čteného Michelem Simonem, nalezli dva pozoruhodné skvosty: šansony, hrané a zpívané samotným Célinem - A noeud couland a Réglement.

George W. Bush a jeho nová píseň

Bývalý americký prezident se do historie možná nezapíše jen jako kontroverzní politik, ale také jako alternativní zpěvák (podobně jako jeho straničtí kolegové John McCain a Sarah Palinová se svým duetem). Doprovod na piano Henry Hey.

György Ligeti: Poème Symphonique For 100 Metronomes (1962)

Maďarský skladatel György Ligeti vytvořil svou symfonickou báseň pro sto metronomů v krátkém období, během něhož se jeho tvůrčí východiska nakrátko přiblížila k uměleckému hnutí Fluxus. Sto metronomů nastavených na odlišné rychlosti je naráz spuštěno; během následujících osmi minut sledujeme, jak se z hutného tikotu vynořují protichůdné struktury i souběžné rytmy, které postupně utichají až k těžkopádným výkyvům posledního osamělého stroje. Zenový poslech!

Costa pro Barryho

Britská (určená pouze autorům žijícím ve Velké Británii a Irsku) literární cena Costa, nazvaná podle svého současného sponzora – řetězce kaváren (do roku 2006 známá jako Whitebreadova) je udělována trochu nezvykle. Nejprve porota vybere vítěze v jednotlivých kategoriích, tedy za beletrii, poezii, prvotinu, dětskou knihu a odbornou literaturu a poté je vybrán vítěz celkový, který předtím obdržel některou z dílčích cen. Letos, stejně jako v loňském roce byl vybrán román. Jde o knihu Sebastiana Barryho, která se ocitla i v užší nominaci na Bookera, nazvanou The Secret Scripture. Pokud vám jméno autora nic neříká, nedivte se; přestože je se svými knihami nominován na nějakou tu cenu pravidelně (naposled se v roce 2005 s románem A Long Long Way také probojoval do užších nominací na Bookera), v češtině zatím žádná z jeho knih nevyšla. O to spíš můžeme přivítat dubnové vydání právě Costou oceněného románu, který pod názvem Tajný deník vydá v překladu Markéty Musilové nakladatelství Odeon.

eska2látor

Kdo čekal, že po provalení skrývané sexuální orientace nedávno zesnulého Jörga Haidera na něj korutanští národovci budou vzpomínat raději v tichosti, mýlil se. V Korutanech je Haider na nejlepší cestě stát se zemským světcem; zřizovatelem kultu jsou především zemské úřady. Na místě, kde opilý za dvojnásobného překročení rychlosti havaroval, hodlá korutanský Landesregierung zřídit boží muka – a také parkoviště, neboť se očekává nemalý zájem kolemjedoucích. Dne 26. ledna – k nedožitým 59. narozeninám – by měl Haider dostat další dárek: přejmenování dálničního mostu Lippitzbachbrücke, kde coby hejtman před pár lety stříhal pásku, na Jörg Haider Brücke. Uprostřed mostu, který nejspíš ponese Haiderovo jméno, stojí socha Jana Nepomuckého, oblíbeného středoevropského světce, který má ochraňovat projíždějící řidiče. Všechny? Možná, že haiderovští vyznavači doufají, že některým bude dávat přednost.

Šimon Šafránek: Fleischerei 36

Labyrint 2008, 250 s.

Šafránkova třetí kniha je další z mohutné vlny sebestředných próz, řešících různými způsoby prázdnotu a nudu. Prázdnota života městského lúzra by sice mohla být velkým literárním tématem, ovšem nesměla by metastázovat i do samotného textu, který se tak stává svou vlastní obětí. Mladý hrdina JINDŘICH žije v hmotném dostatku, ale profese reklamního herce ho dostatečně nenaplňuje a vskrytu stále touží dělat velké umění. Takže se vzepře konzumnímu životu, opustí kariéru i přítelkyni a odjede své ideály naplňovat do berlínských squatů. Střídání časových rovin a úsečný styl zpočátku působí celkem svižně, jenže zhruba někde před polovinou v soukolí textu chcípne uslzelý bernardýn, notně našlehnutý kokainem, a začne se rozkládat a hnít. Reklamní strohost a rychlé klipové střihy začnou brzy unavovat a text jako by byl čím dál více psán ze setrvačnosti, s níž autor zoufale vrší slova v domnění, že se smysl nějak najde sám prostřednictvím jejich permutací. Konec se tak utápí v chaosu nezvládnuté látky, nesmyslných zvratů a křečovitosti snadných konců. Dojem z několika celkem vtipných přirovnání a silných scén a nápadů je spolehlivě pohřben naivně „symbolickými“ motivy, prolínajícími celým příběhem, několika pro efekt naroubovanými historickými vsuvkami z velkých dějin a množstvím sebedojímavých povzdechů. Má-li ale tenhle text sloužit jako značkové zboží pro alternativní zlatou mládež, tak neříkám ani popel.

eska2látor

V Berlíně roste podle deníku Die Welt nová turistická atrakce: návštěvníci si mohou objednat známé malíře, hudebníky nebo filmaře jako průvodce městem. Na nápad neobvyklé služby přišel novinář a spisovatel Norbert Kron. Přesněji řečeno jej převzal ze svého vlastního románu Der Begleiter (Průvodce). Nabídka Kronovy agentury Art Escort sdružuje umělce, kteří si tím chtějí vylepšit rozpočet a zároveň udělat reklamu vlastní práci i dílům svých kolegů. Před turisty tak ožívá třeba současný literární Berlín, ateliéry tamních umělců, galerie či architektonicky netypické části města. Představa poutě německou metropolí třeba po stopách Wendersových andělů z Nebe nad Berlínem přímo s tvůrcem je více než lákavá. Že by inspirace pro hladové pražské umělce?

Sundance 2009

Ředitel filmového festivalu Sundance Geoffrey Gilmore na závěr přehlídky prohlásil: "Byl to pro Sundance v mnoha směrech pamětihodný rok. Festival jsme otevřeli animovaným filmem a uzavřeli sci-fi snímkem a mezitím promítli mnoho filmů, které patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy viděli." A jaké filmy byly oceněny? Soutěžní sekce tu jsou už několik let rozděleny na ty americké a světové, přičemž soutěží se v kategoriích hraný film, dokument a krátký film. Za nejlepší soutěžní dokument porotci označili snímek Ondi Timonera We Live in Public. V něm zkoumal dopad internetu na vztahy mezi lidmi, kteří se účastnili stejnojmenného projektu, v němž Josh Harris umístil do svého domu několik telefonů, mikrofonů a robotických kamer a nonstop vysílal dění ve svém domě; ti, kteří se projektu zůčastnili, mohli s Joshem a jeho přítelkyní komunikovat. Světovou dokumentární soutěž vyhrál snímek Kima Longinotta Rough Aunties o ošeřovatelkách, které se v jihoafrickém Durbanu starají o zneužívané, zanedbané a zapomenuté děti. Ostatně ani hlavní hrdinka vítězného amerického hraného snímku Push od režiséra Lee Danielse to nemá snadné. Matka ji zneužívala, otec znásilňoval a stala se z ní chudá, naštvaná, negramotná, tlustá, nemilovaná a nikoho nezajímající dívka. Autoři k vyprávění příběhu o ní využili její vlastní koktavý dialekt a předlohou jim byl kontroverzní román autorky, která si říká Sapphire. Ani postava vítězného snímku v celosvětové kategorii La Nana Sebastiána Silvy není úplně normální. Když zahořklé a introvertní služce přivede její paní pomocnici, rozhodne se hlavní hrdinka celou domácnost zničit. Přehled dalších cen najdete zde.

Levá zadní krade

Pro ty, jimž se nechce čekat, až se stádo plachých estonských kanců odváží ke stolu, tu máme jednoho tvora domácího.
Jde o nádherný exemplář druhu Canis familiaris paranoius.

Peter Brötzmann Quartet (1974)

Další jazzový skvost z archívu, tentokrát variace na lidové téma. Německý freejazzový saxofonista Peter Brötzmann má díky charakteristickému způsobu silové hry (a částečně zřejmě i kvůli svému vzhledu) příznačnou přezdívku Řezník z Wuppertalu. Živelný záznam z varšavského jazzového festivalu Jazz Jamboree 1974 ukazuje Brötzmannovo řeznické umění v plné síle - a navíc s hvězdným doprovodem: na piano hraje Alexander von Schlippenbach, na basu Peter Kowald a na bicí Paul Lovens.

Eugenio Montale: U moře

Elissa Wellikson: Looking Out to Sea

Vánek sílí, blesky protrhávají tmu

a stín, který vrháš na chatrnou

ohradu z kůlů, se ježí. Je pozdě,



příliš pozdě, chceš-li být sama sebou.

Z palmy žuchne myš, blesk na doutnáku,

na dlouhých řasách tvého pohledu.


Přeložil Vladimír Mikeš

Estonský les, útočiště včera i dnes

Odkaz, který změní váš život. V reálném čase ubíhající dokumentace jednoho melancholického koutu estonské přírody je mile návykovou záležitostí. Nehybná kamera, - jejíž bdělé oko umožňuje nám, velkoměstkým eskapistům dneška, nahlédnout do každodenních rituálů tamní zvěře - je umístěna na malé mýtině uprostřed lesa v kraji Tartu, která slouží jako krmelec pro divokou zvěř a ptactvo. Nenechte se odradit občasným „spánkem lesa“, brzy se přistihnete, že čekáte na pestrý karneval druhů: ranní slet a hemžení ptáků všech velikostí, polední pochůzku zvědavé lišky nebo příchod mlčenlivého krmiče s hráblem na sníh. Následné podvečerní/noční žravé orgie stáda kňourů se nepochybně stanou pevnými body vašeho uspěchaného či naopak fádně ubíhajícího dne. Funkční je ale i zdánlivě nicotné bezčasí: záběr tiché zasněžené plochy, kterou občas protne výhružné krákání havranů, připomíná minimalistické postkatastrofické video s neomezenou stopáží, ambientní symfonii tvořenou výhradně autentickými zvuky krajiny a jejích pozoruhodných obyvatel. Zapomeňte na nudné voyerství z pavilonů pražské ZOO, vyhoďte televizi i s nabídkou sociálních reality show: zimní estonská observace, probíhající nedaleko kulturního a intelektuálního epicentra země, představuje vizuálně i akusticky nejdynamičtější spořič obrazovky, jaký znám. Nikdo ho nevypínejte – kolem páté odpoledne tamního času (v nejsevernější z pobaltských zemí mají o hodinu více než u nás) se automaticky zapíná vnější zdroj světla, aby přírodním entuziastům umožnil pohled, který se jim jinak nemá šanci naskytnout. A navíc: nikdy nevíte, kdy přijde do této zenové zahrady olíznout kameru (v kraji Tartu velmi populární) tandem místních mývalů.
Aktualizace: jiný odkaz na prasátka

Píseň pro dnešní den: Masarýček

Píseň pro dnešní den pochází z debutového alba Heute, které loni nahrálo a vydalo Maso, tedy brněnské "těleso, které si nevidí do huby". Dvě basy a akordeon hrají masný rytmický hardcore, který pojednává o klíčových chlapských životních tématech (napoví nám názvy písní: Sex, Fotbal, Myslivecká nebo Night Rider). A2 doporučuje hit Masarýček, který je poctou brněnským rokům "tatíčka Masarýčka". Píseň stahujte a poslouchejte ZDE.

Bohumila Grögerová: Rukopis

Nakladatelství Pavel Mervart 2008, 70 s.

Tuto knihu jsem vyhlížel déle než rok. Znal jsem z ní dopředu elegický kus z časopiseckého vydání. Psalo se tam v prostých verších o ztrátě zraku, orientace a prostoru; o stáří. Vše obrůstala houstnoucí mlha ve tvaru svévolně proměnlivé hlavy. Básnická skladba nyní vyšla celá – s počátečními třemi verši „Březen 2006/ Kontrola na očním oddělení Vojenské nemocnice/ Dg: prakticky slepota oboustranně.“ Text má pevnou strukturu (s mírně obměňovaným refrénem „pane prosím/ zastav ten proces“) a živý, ba hmatatelný jazyk. Není to žalozpěv, je to mohutná existenciální skladba. Mluví tiše o všem základním, co zůstane z tvůrčího života. Z mnoha témat textu – knih, lásky, rodiny, samoty – vybírám pro krátký exkurs vztah ke slovům. Od celoživotního průzkumu slov, vycházejícího z jejich tvaru či zvuku, od drcení a rozbíjení kořenů, rozvíjení variací, hledání zašantročených významů se autorka obrací k hmatu, k chuti a vůni slov ze svého intimního okolí. Josef Hiršal: ouplně vycérovanej, chabrus na plíce, culifinda; stařenka: neznahaňbo, babička: nezbednico, darebnico jedna, tatínek: jsi prďola žuchla z vančic. Shrnuto – „mívala jsem jako dítě moc řečí/ až všechna ta stará milovaná slova/ sbalím do stařenčina vlňáku/ bude to mé velké bohatství mé slovní kukaňství“. Očištěná řeč i ticho Rukopisu jsou plné pochopení a překonávané bolesti. Číst znova, každých pár let.

Knihy odpoutané

Týdeník Time otiskl článek Lva Grossmana Knihy odpoutané. Autor v něm naznačuje nové trendy v knižním průmyslu, které ekonomická krize jen urychlí. Velké nakladatelské domy se zbavují přebytečných zaměstnanců a snaží se ušetřit kde se dá. Vydávání papírových knih je začíná stát víc, než vydělají, a tak hledají mezi autory, kteří své knihy publikují na internetu a mají úspěch. V Japonsku se objevil nový trend nazvaný keitai shosetsu, tedy knihy v mobilním telefonu. V roce 2007 se hned čtyři takto vydané romány objevily mezi pěti nejprodávanějšími knihami. V USA se zase rozmáhá takzvaná fan fiction, tedy příběhy zasazené do už existujícího fiktivního světa (nejpopulárnější je Harry Potter s téměř 400 tisíci příběhy na webu fanfiction.net), které píší sami fanoušci těchto knih. Výhledově by se kratší próza měla přesunout do elektronického světa a papírová podoba zůstane vyhrazena především rozsáhlým románům, jejichž četba je na elektronických zařízeních nepohodlná. Navíc se má vrátit jeden trend z 19. století – romány vydávané na pokračování.

eska2látor

Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo 12. ledna na svých stránkách výsledky grantových řízení na sociální služby na letošní rok. Vzápětí se v médiích objevily hlasy pracovníků z ústavů pro zdravotně postižené a důchodce, terénních sociálních pracovníků a dalších lidí poskytujících sociální služby. Upozorňovali, že jejich žádosti o dotace byly buď odmítnuty nebo pokráceny natolik, že letos nepřežijí. Na zajištění základních činností při poskytování sociálních služeb bylo totiž v rozpočtu vyčleněno o 2,3 miliardy korun méně než loni. Objem žádostí přesáhl deset miliard a rozdělena bude méně než polovina. Těm šťastnějším žadatelům přitom peníze od ministerstva dorazí nejdřív na konci ledna nebo až v únoru. Ministerstvo se hájí tím, že teď uděluje více peněz přímo občanům jako příspěvek na péči. Jenže oni s těmito financemi, podobně jako s dotacemi od krajů, obcí či dalšími příspěvky organizace najisto počítat nemohou – platit účty však musí. Není ale ještě všem dnům konec. Pro ty neziskové organizace, které budou nejlépe škemrat a nebudou příliš konfrontační, má prý ministerstvo připravenou ještě malou rezervou kolem 100 milionů korun.

Product Placements

Na absurditu autorských zákonů, v nichž je na stejnou úroveň stavěna komerční hudba i experiment pro úzkou hrstku posluchačů, se podvratným způsobem snaží upozornit německý avantgardní hudebník Johannes Kreidler. Za pomoci programu Pure Data vytvořil skladbu Product placements, v níž využil rekordní počet samplů z písní hudebníků, na jejichž tvorbu se vztahují autorská práva. Celý vtip spočívá v německých zákonech: na každou libovolně dlouhou hudební citaci, kterou autor použije ve svém díle, musí organizaci GEMA (což je obdoba našeho Ochranného svazu autorského) vypsat formulář. Kreidler tedy vytvořil mikrosamply ze 70 200 skladeb a všechny je využil v zhuštěné půlminutové koláži. Poté zavolal do GEMY, překvapené úřednici ohlásil, kolik bude potřebovat lejster, a také jí vysvětlil, jak je možné, že skladba netrvá hodiny, ale třiatřicet sekund. Ano, je to tak – žijeme v době digitálních technologií, a kdyby měl každý hudebník přiznávat zdroje svých zvuků, zřejmě by se nedoplatil. Na Kreidlerových webových stránkách už se objevila fotka, na níž pózuje před dodávkou plnou balíků s formuláři. Až splní svou zákonnou povinnost, ti na úřadě se jistě pořádně zapotí…

Táta, máma & rock'n'roll

Frank Zappa, Elton John, David Crosby nebo Joe Cocker jako poslušné ratolesti? Ano, Guardian totiž publikoval poněkud neobvyklé fotografie rockových hvězd sedmdesátých let, na nichž je fotograf John Olson zachytil s rodiči a nejbližšími v prostředí jejich obývacích pokojů. Galerie ZDE.

eska2látor

Češi jsou prostě nenapravitelní kverulanti. Slavnostní zahájení českého předsednictví připravili pro Národní divadlo „nonkonformní“ bratři Formanové. Výtvarník „rebelant“ David Černý už stihl do krve urazit Bulharsko, když ho symbolicky ztvárnil pomocí tureckého záchodu (nesouhlasný protest Turecka je možná na obzoru). Ti umělci si zase koledují! A já požaduji oficiální protestní nótu, až si opět někdo drze troufne pospojovat Čechy a Češky se Švejkem.

Adele živě

I letos pokračuje na rozhlasové stanici NPR, dostupné na adrese www.npr.org série různorodých koncertů. Dne 16. 1. byl živě odvysílán koncert zpěvačky Adele, který odehrála ve World Cafe ve Filadelfii. Již dvacetiletá Adele patří mezi umělce, kteří získali nahrávací smlouvu poté, co se proslavili na internetu, a loni debutovala s albem 19, s nímž byla nominována na čtyři ceny Grammy (udělovat se budou 9. února). Sama svou hudbu označuje jako „soul zlomeného srdce“ a mezi svými vzory vyjmenovává Ellu Fitzgeraldovou a Ettu Jamesovou.

Obrazová reportáž z Gazy

Pod názvem Podzemní obchod najdete na stránkách Foreign Policy obrazové zpravodajství z Gazy zaměřené na obchod, který se po izraelské blokádě, trvající od června 2007 přesunul do "podzemí".

When the Day Breaks

Existenciální bajka současnosti ukazuje, že vykreslení lidských pocitů skrze zvířata nemusí být jen ryze infantilní, ale naopak umožňuje nadsázku a ozvláštnění. Miniatura o osamělosti dnešního města ukazuje příběh prasnice Ruby a její příběhy obyčejného dne. Zobrazuje míjení sousedů v domě, lidí na ulici, které Ruby potkává. Neštěstí Kohouta, kterého potká, přivádí Ruby k nostalgickým úvahám o jeho možném životě. Rubina odpolední nálada je posmutnělá i znepokojivá, ale zároveň bezstarostná. Jako celý film. Velký prostor ve filmu hraje citron, konvice a polévka z plechovky. Z čeho se skládají dojmy našich dní? A vzpomínky na ně? Druhý animovaný snímek Kanaďanky Wendy Tilbyové a její krajanky Amandy Forbisové získal v roce 1999 právem Oscara v kategorii krátkého filmu a zvítězil téhož roku i na festivalu v Annecy. Kromě lehce provokativního příběhu i nálady přinesl i netypickou formu. Tvůrkyně po roce experimentů vytvořily novou formu kombinace animace a hraného filmu: natočily celý příběh s herci na Super 8 a poté překopírovaly určité natočené části tak, že nebyly k poznání. Xeroxy pak domalovaly tužkou a pastelkami. Postavy se zvířecími hlavami vpředu jsou vesměs nakreslené, zatímco pozadí je pixilací (tedy animací živé herecké akce) a celek má punc litografie s barevností potlačenou na maximum.
Režie Wendy Tilbyová, Amanda Forbisová, 1999, 9 min.

Čokovoko: Už tomu je dávno, cos na mě svůj dresink hodil

Nový hit dívčího rapového dua Čokovoko se jmenuje Dresink. Opět se zabývá tíživým tématem nenaplněných (nebo spíše vyšumělých) vztahů v životě ženy, kterou „sužuje / že tak málo mužů je“ a proto musí zůstat se svým protějškem, který jí dříve „psával lyriku / teď má zbytnělou prostatu v pytliku“.
Posluchat a legálně stahovat můžete ZDE

Yosuke Yamashita Trio (1972)

Yosuke Yamashita (1942) je japonský jazzový pianista, kterého proslavilo hraní na hořící piano a intenzivní freejazzová kariéra. Zde je finální scéna z japonského „teroristického“ filmu Andělská extáze (Tenshi no Kokotsu, 1972, režie Koji Wakamatsu), který náhodou předznamenal skutečné bombové útoky. Film pojednává o propojení politiky a erotiky, ovšem nejerotičtější je zřejmě právě toto výbušné hudební vyústění. Na sklonku minulého roku vyšla velice povedená hudba z tohoto filmu na CD.

Fever Ray: Horečnatá plavba po hranici podsvětí

Zatím poslední deska Silent Shout švédského sourozeneckého dua The Knife byla temnou senzací roku 2006, po níž se ale Karin a Olof Dreijerovi dobrovolně stáhli na tři roky do ústraní. Radikální postoje obou hudebníků (mimo jiné odmítají komunikovat s mainstreamovými médii, takřka nevystupují živě, zpravidla se fotí v kostýmech a maskách středověkých lékařů) ovšem pouze umocňují přitažlivost jejich „okultní“ hudby. Pohanský rozměr společné tvorby nyní působivě rozvíjí sólový projekt Karin Dreijerové (eponymní album Fever Ray vyjde 18. března). První singl If I Had a Heart, k němuž natočil znamenité atmosférické video vyhledávaný autor klipů a dlouholetý blízký spolupracovník této dvojice Andreas Nilsson, je ponurou ambientní plavbou po řece Styx, obtékající říši mrtvých. Bezvládná těla ve vypuštěném bazéně a interiérech podivné rezidence, výhružný klid panující nad lhostejnou vodní hladinou, zlověstní duchové míst, vyděšené děti na loďce exotického převozníka. A do nekonečné smyčky zaznívá neklidná Karinina mantra: „Tohle nikdy neskončí/protože já chci víc“. Gotická samomluva, kterou si užijí zejména příznivci hororové stylizace, zásvětních rituálů a mysteriózní elektroniky.