Lubomír Typlt/ Tak se může smát jenom cizinec

Světový den divadla - 27. březen

27. březen je od roku 1961 Světovým dnem divadla. Každý rok patří k tomuto svátku divadla také Mezinárodní poselství, jehož autorem je respektovaná divadelní osobnost. Letos je to Augusto Boal, brazilský divadelník.

Provolání ke Světovému dni divadla od Augusto Boala:

Běžný život každé lidské společnosti je do značné míry teatrální. Pro mimořádné příležitosti vytváří taková společnost různá představení. Taková teatrálnost je výrazem společenské organizace a pomáhá vytvářet představení jako to, které jste přišli shlédnout.
Přestože si to neuvědomujeme, mají mezilidské vztahy jisté divadelní rysy: využívání prostoru, řeč těla, volba slov a modulace hlasu, konfrontace myšlenek a vášní, zkrátka všechno, co používáme na divadelních prknech, používáme i v běžném životě: jsme zkrátka lidmi od divadla!
Nejen svatby a pohřby jsou představení, obdobně je tomu i s každodenními rituály, které nám jsou tak důvěrně známé, že si to ani neuvědomujeme. Nejen pompézní události, ale i ranní káva, vzájemné pozdravení, nesmělé lásky a mohutné střety vášní, zasedání senátu či diplomatická setkání - to vše je svým způsobem divadlo.
Jednou z hlavních funkcí našeho umění je pomáhat lidem,aby si uvědomili teatrálnost každodenního života, kdy herci jsou zároveň i diváky, kdy jeviště a hlediště jsou zaměnitelné.
Všichni jsme umělci: když provozujeme divadlo, učíme se vidět věci, které bijí do očí, ale které nevidíme, protože jsme zvyklí jenom se dívat. Co je nám důvěrně známé, stává se neviditelným: hrát divadlo znamená osvětlit jeviště našeho každodenního života.
Loni v září nás překvapila teatrální událost: domnívali jsme se, že žijeme v bezpečném světě a to navzdory válkám, genocidám, hekatombám a mučení, k nimž ovšem dochází daleko od nás, v dalekých a divokých končinách. Mysleli jsme si, že žijeme v bezpečí, že naše peníze jsou uloženy ve ctihodné bance nebo že jsou v rukách poctivého burzovního makléře. A náhle nám sdělili, že ty peníze neexistují, že jsou virtuální, že jsou jen nevkusnou fikcí nějakých ekonomů, kteří jsou rovněž fiktivní a rozhodně nejsou ani bezpeční ani ctihodní. Bylo to prostě jen špatné divadlo, neblahá zápletka, v níž několik málo lidí mnoho získá a mnoho lidí přijde o všechno. Politici z bohatých zemí se potají scházeli a ze svých setkání přinášeli magická řešení. My, oběti jejich rozhodnutí, jsme zůstali diváky, co sedí v poslední řadě na bidýlku.
Před dvaceti lety jsem v Rio de Janeiro inscenoval Racinovu Faidru. Výprava bylo ubohá: na podlaze hovězí kůže a kolem jeviště bambus. Před každým představením jsem říkal hercům: "Fikce, kterou jsme každý den vytvářeli, skončila. Až překročíte ty bambusy, nesmí nikdo z vás lhát. Divadlo je skrytá pravda."
Jestliže pohledem pronikneme povrchní zdánlivostí, spatříme v každé společnosti utlačovatele a utlačované: etnika, pohlaví, třídy a kasty. Ukáže se nám nespravedlivý a krutý svět. Musíme vymyslet svět jiný, víme přece, že jiný svět je možný. Je na nás, abychom ho vybudovali vlastníma rukama na jevišti, na prknech našeho života.
Pojďte na představení, které právě začíná; až se s přáteli vrátíte domů, zahrajte si vlastní kus a spatříte, co jste ještě nikdy neviděli: to, co bije do očí. Divadlo není jenom událost, je to způsob života!
Všichni jsme herci: být občanem neznamená žít ve společnosti, být občanem znamená společnost změnit.

eska2látor

Starostka města Chomutov Ivana Řápková válí. Zaujala uprázdněné místo po Jiřím Čunkovi a vydala se do boje proti „nepřizpůsobivým spoluobčanům“. V pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím divákům prozradila, že sebrat nepřizpůsobivým, tedy o něco tmavším rodinám sociální dávky je správné, protože je stejně nahážou do automatů, a když bude nejhůř, vyšlou mámu nebo dceru do ulic, aby něco káplo z prostituce. ODS si mne ruce: nové tváře potřebuje jako sůl, navíc když mají tak báječné pravicové nápady! Pochvalou nešetřil ani přeborník na globální oteplování, profesor na Hradě. Uvidíme, kdo další se bude chtít blýsknout a navrhne třeba, že se dlužníci rozprodají na náhradní orgány. Stejně by si je leda prochlastali!

Pokrizová loga

Jak asi budou vypadat loga velkých firem až skončí hospodářská krize?

eska2látor

Evropské identity se jmenuje výstava, která bude až do konce května viset na mřížích Lucemburských zahrad. Organizuje ji francouzský senát. Každá členská země EU má k dispozici tři velkoplošné fotografie, o jejichž výběru rozhodovali poslanci národních parlamentů. Zakládající země se většinou představují scénami politických setkání rodící se unie, ty novější zase momentkami vítání vstupu do ní. Didaktičnost tvoří hlavní linku celé expozice. Fotografie České republiky, kterou divák obcházející ve správném směru uzří jako první, překvapí. Česká identita se tu manifestuje na snímku plzeňské Velké synagogy. Proč ale ne? Tímto kuriózním výběrem je zmírněn pocit znechucení nad následujícím klišé panoramatu Pražského hradu topícího se ve fialových červáncích. Trilogii ukončuje smutný snímek sovětské okupace. Téma společné traumatické minulosti si vybralo i Maďarsko a Slovensko. Velmi emotivní fotografie zde ale působí bohužel trochu nepatřičně. Výstava je důkazem toho, jak těžké je vystihnout národní identitu. Černého sarkastické Entropě se to možná podařilo lépe.

NIN/JA na turné

Pod názvem NIN/JA vyráží na americké turné skupiny Nine Inch Nails, obnovení Jane´s Addiction a projekt Toma Morella (Rage Against The Machine) nazvaný Street Sweeper. U příležitosti tohoto turné vyšlo EP, na němž má každá skupina dvě, dosud nevydané skladby. EP si můžete stáhnout na stránkách projektu zdarma a to hned v několika formátech, od klasického mp3 po wave v CD kvalitě.

Další film bratří Coenů

Bratři Coenové mají v poslední době napilno. Právě dokončili černou komedii A Serious Man, která má mít premiéru letos v říjnu, nedávno oznámili, že chtějí adaptovat knihu Michela Chabona Židovský policejní klub a teď přišli se zprávou, že ještě předtím natočí remake snímku Maršál - jediného filmu, za který dostal Oscara herec John Wayne.

eska2látor

Padesáté výročí potlačení povstání proti čínské okupaci Tibetu a předsednictví České republiky v EU daly letošním akcím na podporu obyvatel Tibetu mimořádný význam. Už víc než deset let se koncerty, výstavy, besedy, demonstrace a vyvěšování tibetských vlajek na 10. března stávají pevnou součástí kalendáře různých skupin a aktivistů po celé republice. Letos byly vlajky vyvěšeny na rekordních 360 radnicích (oproti loňsku ubylo ovšem krajských radnic), 25 středních školách, ale také na kostelech, kulturních domech a podobně. Vlajka zavlála i před ministerstvy životního prostředí a školství a z poslanecké kanceláře zelených. Ministr zahraničí, který je za zelené také ve vládě, vlajku nevyvěsil. Jeho ministerstvo se nechalo slyšet, že demonstrovaná podpora Tibetu by neměla ohrozit konání květnového summitu Evropské unie s Čínou v Praze, který organizuje české předsednictví. A právě při něm se ukáže, do jaké míry mají čeští politici opravdu odvahu reprodukovat veřejností vyjadřovanou podporu tibetské kauze. Podobnou příležitost ovlivnit téma zásadních jednání s čínskými úřady už nedostanou. Snad tedy nezvítězí obvyklé argumenty ekonomické ustrašenosti.

Červená karkulka

V roce 2002 natočili Ludovic Houplan a Hervé de Crécy pro skupinu Röyksopp videoklip ke skladbě Remind Me, který byl později oceněn cenou MTV Europe Music Award. Jeho kouzlo spočívalo v použití naučných animovaných diagramů, kterými režiséři popsali jeden den v životě mladé IT specialistky. Švédský student Tomas Nilsson využil stejný postup ve své animované interpretaci klasické pohádky o Červené karkulce. Na její cestě za babičkou se tak dozvíme, kolik stály pochutiny, které má v košíku, jak funguje autobus značky Vokswagen nebo jaká je nutriční hodnota babičky. A dokonce i to, v jaké kondici byla babička a Karkulka po vytažení z vlkova břicha a jak je záchrana potěšila. Hudba pochází z nového EP skupiny Slagsmålsklubben.

Krize v obrazech

Jak vypadá světová hospodářská krize?

-- --- .-. ... . --- ...- -.- .-

-.- -.. -.-- ... .. ..- - .- -... --- .-. --- ...- -.-- -.-. .... --- .... -. ..-

eska2látor

Ve čtvrtek 12. 3. jsme mohli opět po roce ve zvláštním zpravodajství na televizi Nova vyslechnout názory prezidenta Klause na dění v uplynulém roce. Dozvěděli jsme se, co už dávno všichni víme, a sice že nejdůležitější věcí pro Václava Klause je Václav Klaus. Co na tom, že minulý rok začala největší hospodářská krize v dějinách, co na tom, že jsme byli svědky několika válek. Náš pan prezident musel „neskromně říci, že volba prezidenta byla nejvýraznější věc“, kterou prožil. Přejme mu to – i když zahleděnost do sebe je v této době tím posledním, co by člověk od prezidenta jednoho malého státu očekával. Čeští politici si v tom výjimečně notují s českými novináři a navzájem se neustále ujišťují o tom, že trapné handrkování na české politické scéně je tím, co by nás v době, kdy jiní mluví o „konci kapitalismu“, tak jak jej známe, mělo zajímat nejvíc. Jenže podle našeho prezidenta stále žijeme na vrcholu a máme se nejlépe, jak jsme se kdy měli. Zdá se, že dokud bude na vrcholu on, budeme na vrcholu vlastně všichni, včetně zbytku světa. To se máme.