Žízeň Park Chan-wooka

Na webu se objevil první trailer na upírský horor režiséra Park Chan-wooka (Oldboy), který má v korejských kinech premiéru v dubnu. Příběh kněze, který se po lékařském experimentu promění v upíra...

Zábavné filmové plakáty

Americká stránka Cracked.com, která přináší humorné zprávy a videa sestavila žebříček dvaceti nejvtipnějších plakátů na americké velkofilmy, které vznikly mimo USA. Početné zastoupení tu má i tvorba českých výtvarníků.

Nejen Lví dokumenty on-line

Česká republika se stala součástí projektu pěti evropských klíčových festivalů dokumentárního filmu, které společně spouštějí nový filmový portál – v Česku www.docalliancefilms.cz. Šestijazyčný portál je v provozu od 4. 3. a jsou na něm k vidění (resp. k přehrání i v kvalitě DVD) za poplatek úspěšné české dokumenty minulých let, jako byl Český sen či Ženy pro měny, a zhruba 250 dokumentárních i tzv. experimentálních filmů, z nichž čtyřicet procent bude možné sledovat v českém nebo slovenském jazyce a zbytek je opatřen anglickými titulky. Zhlédnout zde můžete i vítězné dokumenty z letošních prvních českých dokumentárních Lvů (Reného Heleny Třeštíkové či Občana Havla Pavla Kouteckého a Miroslava Janka). Do 22. 3. si sedm letošních nominovaných dokumentů z Českých lvů (včetně těch oceněných) můžete v rámci projektu Dokumenty Českého lva přehrát zdarma.

Ovčí umění

S ovcemi se dá občas zažít plno legrace...třeba když každé připevníte na záda barevná světla a v noci seskládáte několik obrazců, z nichž si poté sestavíte Monu Lisu!

eska2látor

Opět začal festival Jeden svět. Je čím dál větší a stále méně k přehlédnutí. Jako letošní motto má navíc podivný slogan: „Před dvaceti lety jste přišli do svobody, teď ukažte, jak s ní umíte naložit.“ Doplněno podtitulem: „Festival pro první dospělou polistopadovou generaci.“ Na plakátech a v traileru v kinech před sebou tlačí Václav Havel vozík s novorozenci. Poselství se nedá vyložit jinak, než že předchozí generace bojovaly za svobodu těch mladých, a navíc pro ně připravily i festival. Mladí teď, když mají svobodu – a zároveň ty filmové dokumenty –,
by měli povstat jako jeden muž či žena a něco s tím světem dělat. Filmy jsou tu od toho, aby pochopili, s čím konkrétně. Je to samozřejmě zjednodušující – ale zároveň to je i výzva konečně nahlas říci: Nikdo nedostal svobodu, jen možnost k ní. A to se týká nejen mladých. Po rodičích (když už tedy přijmeme to generační dělení) získali zemi, kde lidé stále mají problém ozvat se proti nespravedlnostem. Nemluví se o nich. Vyhýbáme se hovoru o tom, co se zde dělo a jaký to má dodnes vliv na naše životy. To je, vedle možností, největší dědictví polistopadových dětí. Je fajn, že se mladí můžou podívat na dokumenty na Jednom světě nebo dokonce festival mohou pomáhat organizovat, ale ještě lepší by bylo, kdyby při projekcích s nimi byli i jejich předci. A nikdo problém netrivializoval černobílým mottem.

Neplaťte!

Nedaleko Ground Zero v New Yorku si umělkyně Athena Roblesová a Anna Steinová otevřely obchod, kde je vše zadarmo. Nabízí tu obleční, DVD nebo knihy a jedinou podmínkou pro to, abyste si něco z obchodu odnesli je, že to potřebujete. Při odchodu vám tu vydají i účtenku. Projekt by měl demonstrovat, jak komunitní a vzájemná podpora mohou být využity pro naplňování určitých potřeb. Jeden ze zákazníků, který "potřeboval" plakát Audrey Hepburnové z filmu Snídaně u Tiffanyho říká: "Nalili jsme peníze do automobilek a bank, takže je hezké, že jednou něco dostaneme i my". Obchod má být otevřen do konce března a určitě bude mít stále co k rozdávání, protože sem začali nosit věci i zákazníci.

Budoucnost tisku

Novinář Clay Shirky se už delší dobu zabývá internetem a tím, jak internet mění společnost. Nedávno vydal knihu Here Comes Everybody: The Power of Organizing without Organizations (Jsou tu všichni: Síla organizování bez organizací), teď na svém blogu publikoval článek Newspapers and Thinking the Unthinkable (Noviny a myšlení o nemyslitelném), v němž se zabývá otázkou: Co v dnešním světě nahradí denní tisk? Základní premisou mu je to, že noviny, tak jak je známe jsou něčím překonaným, přičemž stále nevíme, co je nahradí. Současnou situaci srovnává s rokem 1500. V tu dobu již existoval tisk, který začal šířit gramotnost, ale současně oslaboval sílu katolické církve, která vládla západní společnosti. I my se ocitáme v situaci, kdy víme, že staré pořádky už nefungují a nejsme si jisti tím, co je nahradí. Pirátství ohrožuje hudební firmy a filmové společnosti, zatím se však nezdá, že by ohrozilo samotnou hudbu nebo film. Stejně tak bloggeři a internetoví vydavatelé ohrožují vydavatele tisku, ale nikoliv samotnou žurnalistiku. Čím bude nahrazen tisk? Zatím nevíme, možná to, co ho nahradí už nějakou dobu existuje, možná to někdo vymyslí příští rok. Víme jen jedno: média čeká výrazná proměna stejně jako hudební a filmový průmysl.

Praha stověžatá

Lákají vás výhledy na Prahu z neobvyklých míst, ale bojíte se výšek? Není nic snazšího - pohled ze sta pražských kostelních a vodárenských věží nabízí stránka Praha stověžatá, na níž je v příjemném multimediálním rozhraní možné zkoumat všemožná pražská zákoutí a panoramata z opravdu nezvyklých úhlů.

eska2látor

Na symbolické datum 25. února byla svolána před Český rozhlas v Praze další z demonstrací na podporu návratu Radia Wave do FM vysílání. Rada ČRo, proti níž byla demonstrace mířena a která právě v budově zasedala, předem odmítla nabídku generálního ředitele ČRo Václava Kasíka, aby se přemístila pro zájem veřejnosti do větších prostor. Tvrdošíjně zůstala v malé místnosti a určila si, kolik zástupců veřejnosti a médií může dovnitř. Demonstrace měla zřejmě správný podtitul „Vítězný únor nad Radiem Wave“. Zasedání Rady je veřejné, ale nakolik totalitní je fakt, že Rada určuje, kolik zástupců veřejnosti je moc a kolik málo?

Asie na novinových stáncích

Server Netuctové filmy zveřejnil ediční plán pošetkové edice Filmová galerie, kterou připravuje vydavatelství Filmhouse. Filmy v této edici budou vycházet každé úterý a jistě nenechají chladným žádného vyznavače asijské kinematografie. Už příští úterý, 17. března se na novinových stáncích objeví snímek Oldboy Jihokorejce Park Chan-wooka, který by měl v blízké době následovat snímek Nebohá paní pomsta, jímž Park uzavřel svou trilogii o pomstě (snad se někdy dočkáme i úvodního filmu Sympathy for Mr. Vengeance). Dalším představeným režisérem bude další Jihokorejec, Kim Ki-duk, jehož tvorba v poslední době za moc nestojí, což však neplatí o snímku 3-iron, který by měl jeho profil otevřít. Následovat budou Čas a Dech. V plánu je i samurajská trilogie Hiroši Inagakiho Musaši Mijamoto z 50. let. Rozšíří se také nabídka filmů anime-mága Hayao Mijazakiho a to o snímek Naushika z Údolí větrů z roku 1984. Dále v edici vyjde i skvělá komedie Larse von Triera Kdo je tady ředitel?, poněkolikáté Kafe a cigára Jima Jarmusche, remake filmu Thea Van Gogha Interview od Steva Buscemiho nebo Co dál, tygřice Lily?, "režijní" debut Woodyho Allena, který vznikl předabováním staršího japonského filmu Senkiči Tanigučiho Klíč klíčů. Sakury na jaře zavoní i u nás!

Goreyho Star Trek

Kreslíř a spisovatel Edward Gorey (česky Kuriózní lenoška a jiné příběhy, 2008) se jeden týden usilovně díval na seriál Star Trek a tak si ho oblíbil, že udělal jeho komiksovou adaptaci! O přemnožení tribblů...

eska2látor

Novým šéfem Státní opery Praha (SOP) se nestane slavný pěvec Peter Dvorský ani bývalý ředitel opery Národního divadla v Praze Jiří Nekvasil. Jsou mezi těmi, kteří 26. února nepostoupili do druhého kola výběrového řízení na tento post, kam se dostali pouze tři kandidáti: dirigent Jiří Mikula, bývalá umělecká šéfka SOP Ingeborg Radok Žádná a režisér a scenárista Tomáš Šimerda. V souvislosti s výběrovým řízením na ředitele, který nastoupí do funkce v lednu 2010, se znovu objevily spekulace o výhodnosti sloučení SOP s Národním divadlem. Tato mantra o ušetření se vrací v pravidelných intervalech a jako králíka z klobouku ji nyní vytahuje ministerstvo kultury. Odpor odborné veřejnosti k tomuto kroku je ale po léta více než zjevný. Sloučením se totiž ušetří pouze platy několika administrativních pracovníků a možná několika sólistů, soubory a orchestry by musely zůstat na každé scéně, jak jsou. Jak známo, menší divadla fungují ze své podstaty efektivněji než velké kulturní molochy.